pondělí, 18. října 2010
Třeskoprskutě - Odstíny šediHaló, tady Bobík, jak mě slyšíte?
Tak se ty událostě tak převalujou přes mou hlavu, zaznamenat to nezvládám, ono se to vrší, přestává to být důležité i zajímavé... A takhle mimo jiné odumírají blogy.
No, nic-mé-ně...
Nejmilejší zůstal hledět z okna: Na tohle se pojď podívat! Scéna jako z Hitchcocka, tak obrovitánské a husté hejno černých ptáků jsem věru ještě neviděla, a to jsem ze Zatáčky, kde jsem si podle jejich přeletů mohla téměř řídit hodinky. Mrak pozvolna řídl a naopak všechny stromy v dohledu černaly čím dál víc. Do toho se zvedlo ohromné hejno bílých ptáků a v pozadí černého mraku kopírovalo řeku ve směru do centra. Spektakulární podzimní podívaná. A to jsem myslela, že Raveni přitáhnou až v ledenci! ;o)
Experimentálně jsem vyzkoušela, že pilule nemají účinek placebo. Podmořské pocity se vracejí, takže honem (už konečně!) zavolat, domluvit, doběhnout, vyzvednout, polykat, léčit. Než se to zase dostane tam, odkud se vyplouvá tak zatraceně těžko. (A jak řekla, tak udělala – objednáno jest!)
Zítra si jdu vyzkoušet, jak mi půjde hlídání usměvavého robátka. Bude-li to sukces, zařadím to do programu co čtrnáct dní coby subkulturní vyžití.
S příchodem chladných dnů se mi opět zaplňuje náruč. Mňauhovádka opět přišla na to, že asTMA lepší peřiny, páč hřeje, a ještě hladí, a střídají se na mně s neúprosnou pravidelností jako čestná stráž. (V tomto případě asi spíš spáž.)
Lupič a loupežník Drsoň ukradl pod rouškou tmy sítko z odtoku v umyvadle. Dělává to dost často a vysloveně se v tom vyžívá. Proč – to se mě fakt neptejte. Obvykle sítko nacházíme uprostřed předsíně, v lepším případě se nám podaří na něj nešlápnout. Avšak tentokrát zmizelo na celých pět dní a pět nocí. Drsík se tvářil tajuplně a nedbal našeho naléhání, ať okamžitě unesené sítko navrátí. Od druhého dne jsem napjatě čekala, jestli se ve schránce nezačnou objevovat fotky sítka se Sochou svobody, Eiffelovkou a báněmi chrámu Vasilije Blaženého. Nezačaly. Škoda.
Chystané velkolepé překvapení, běh na dlouhou trať, je evidentně správná cesta. Jinak bych přece nezakopávala o spousty potřebných informací všude, kam se vrtnu. Beru to jako potvrzení a povzbuzení. :o) (A neprozradím!)
A nečekané impulzy. Třeba rozhodnutí jet příští pátek na otočku daleko předaleko, doprovodit Čarodějku a dělat jí garde. Když musíš, tak musíš. Z norníka je rázem dobrodruh. Doufám, že mě do té doby nepřejde zdraví ani odvaha. A aspoň si s Čarodějkou po dlouhém čase popovídáme v klidu, samy dvě, bez permanentního vyrušování drobotí. On the road!
A zavolal pan Paželv, laškovně na mě přes telefon mrkl a předložil mi nabídku, jaké nelze odolat. Zakázka má krycí název Třeskoprsky, heslo Fifinka, bude toho hora převysoká a smích nás přejde asi brzy. Mě určitě, neb jsem právě koncem týdne vyfasovala další díly Spratečka JO. Ale zase se nebudu nudit, no.
A k tomu předvánoční kroužení a jiné kulišárny. Připravte si šrajtofle, pojedeme s kopce!
Komentáře
(lia - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2010, 15:33:55
Zní to pozitivně, mám radost :)
Třeba se sítko ještě pochlapí, nebo už se zhmotnilo?
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2010, 16:57:57
Právě že už se zhmotnilo, u pana Nejmilejšího pod stolem, ve vší tichosti a bez sebemenšího vysvětlení. Diskrétnost sama! (Možná stockholmský syndrom?)
Prozrááááď :) (Raven - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2010, 22:16:48
A já Ti na oplátku řeknu, kde se sítko toulalo...;)
Přidání komentáře...