Třešně stihly odkvést těsně před prvním májem. Naštěstí přišla pomoc ze zahraničí a sakury to zachránily. Přímo před nosem tiše a nepozorovaně vznikl pěkný park. Přímo za levým uchem plíživě vyrůstá jakýsi drahý kdovíkolikapatrový dům. Nebude trvat dlouho a náš poklidný koutek se patrně změní v hlavní nádraží. Kam utečeme pak?
Pro jedno slůvko prý se svět nezboří. Ten můj se zbořil. Honem jsem postavila Potěmkinův Paralelní Univerzál(R) a učím se v něm žít. Slůvko bylo uzamčeno do Slovníku naprosto a zcela zakázaných slov, a stalo se tak jeho prvním a zatím jediným heslem. Přijde-li mi někdy na oči či na uši, patrně z toho bude další utajená zlomenina.
Tonoucí se stébla chytá. A je to shodou okolností travina, na niž má silnou alergickou reakci. Jak tohleto dopadne?
Vzpomněl si na mě po dlouhé době zlý nebožák Ládík (pojmenován metaforicky podle našeho někdejšího obecního blba, budiž mu země lehká – ten to ale podle místní dětské legendy měl z ničivého náletu na městečko na sklonku války). Beru to jen jako mrtvolné záškuby, divadýlko, velkou nenažranost a malý námět k zamyšlení. Zábavný prvek se vytratil už dávno a takové plýtvání si teď nemůžu dovolit.
Což mi připomnělo mladíka, který včera v tramvaji velmi teatrálně předváděl potlačovaný záchvat zuřivosti. Ostentativně funěl, cloumal sedačkou před sebou a svému společníkovi neustále hlasitě vykládal o někom, kdo kdyby neutekl, zemřel by zaručeně násilnou smrtí. Na jednu stranu mě tahle okázalá etuda znechucovala, na druhou jsem se tiše modlila, aby mu přece jen neruplo a nezačal si to usmrcování procvičovat na spolucestujících. Člověk nikdy neví, co takové osobě koluje v žilách.
Stát se nechtíc něčím přeludem je zvláštní, poněkud děsivé a dosti nepříjemné. Přemýšlím v rozpacích o tom blouznivci a protivně se mi vnucuje otázka, jestli jsem taky na někoho někdy takhle nepůsobila. Bojím se toho skoro stejně jako podobnosti s Citovým vykradačem nebo s Tetkou.
Roztrhaná na kusy protichůdnými pocity, přála jsem si zoufale, abych mohla cestu na Sever vzdát. Adalbert mi tuhle naději vzal. Přemluvil mě, abych to nevzdávala předem, že by to byla škoda a že mě potřebujou. Nevděčně mu to mám trochu za zlé. Mohla jsem si ušetřit panické návaly a mít klid. Znepokojuje mě, že analogicky to zažívám na více frontách. A osvědčené nabíječky přestaly fungovat.
Život unplugged.
Komentáře
Ach jo. (Raven - Mail - WWW) Vloženo 05.05.2010, 11:57:25
Neustále se mnou cloumají protichůdné pocity. Jsem hrozně rád, když píšeš, protože vidíme, čteme, a víme, že jsi v pořádku. A že komunikuješ. Ale na druhou stranu, z některých slov mě přepadají chmury. Řeším je tak, že věřím, že se všechno v dobré obrátí a třeba z drahého kdovíkolikapatrového domu se vyklube psychiatrická léčebna pro rybáře, takže klid a mír bude ve Vašich končinách zachován. A jiné...
(mČ - Mail - WWW) Vloženo 05.05.2010, 16:47:59
Mně ty strany přijdou srovnatelné.
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 05.05.2010, 20:51:32
Na mě jsi působila jako přelud vždycky :) takový dobrosrdečný přelud. :)
i pro mě jsi přelud... milý přelud... (Manželka - Mail - WWW) Vloženo 06.05.2010, 11:05:07
ale vím, že tak jsi to nemyslela.
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 11.05.2010, 09:24:26
Raven: Jasně, všechno dobře dopadne. Děkuju.
mČ: Mně ne tak docela.
Laura: No ještě že ne jako (hrůzné) zjevení. A děkuju. :o)
Manželka: Děkuju. A ano, nemyslela.
Přidání komentáře...