středa, 17. února 2010
Kdepak valcha - Odstíny šedi Zkrátka noci nejsou v mé moci
Uléhala jsem s představou laškovných snů, z polospaní jsem se asi desetkrát vzbudila v návalech tělesné paniky a musela zakročit bylinami a nakonec jsem nad ránem kohosi zlého chladnokrevně dvěma ranami zastřelila.
Po probuzení jsem si na chvíli přála, abych to byla bývala já.
Komentáře
(dond - Mail - WWW) Vloženo 17.02.2010, 09:23:36
To jsem byl já! Akorát těch ran bylo asi desetkrát víc a přežil jsem to, byť s úplně rozstřílenejma kolenama.
Prej prášky na nachlazení...
(Raven - Mail - WWW) Vloženo 17.02.2010, 09:55:04
Střílení místo laškovných snů? Třeba Tvoje tělo ví víc, než Ty.
(Mod - Mail - WWW) Vloženo 17.02.2010, 10:27:49
Buď ráda, žes po nikom nestřílela v laškovném snu :-)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 17.02.2010, 10:32:19
Donde, tak to museli přijít jiní z jiných snů, uzdravit to osrdí a rozmašírovat kolena, páč tohle byly dvě rány na komoru a konec.
Jestli by raději neměli dělat prášky na hlazení!
Ravene, osoby a obsazení byly zcela odlišné. Ale máš pravdu, tělo ví víc než já, proto mě nechtělo nechat usnout, poněvadž pak by k tomu strašnému mordu zlého muže, kterého vůbec neznám, nedošlo a ze mě by nebyla snovražka.
Mod., já jsem. :o) Toho z laškovného snu bych chtěla sejmout maximálně šípem lásky! :o))
Přidání komentáře...