středa, 2. prosince 2009
Jiný světy - Odstíny šedi Setkání na hranicích
Já jen, aby se třeba Nejmilejší nezlobil a abyste kvůli mně neměli nějaký nedorozumění, našlapuje opatrně Čarodějka, jíž do zblbnutí opakuju, že nic nehoří, že si nemá přidělávat problémy, kterých má i tak ne nad hlavu, ale nad nejvyšší z mrakodrapů světa. No jo, když vy to máte jinak, vy holt nemáte takovou itálii jako my, posteskne si s povzdechem a pak vylíčí nedělní hrátky. A já to poslouchám a myslím na pana Emzáka. To by bylo sousto pro něj. To je přesně ono. A dochází mi, že vlastně Švagřík je mu v jistém směru neobyčejně názorově podobný.
A taky přemítám o tom, jakou mám kliku nebetyčnou. Na nadstandardní vztahy. Na to, že vztah s Nejmilejším není tak běžný, jak bych si myslela. (Víš, já kolem sebe vidím jen lidi, kteří to mají v podstatě jako my, řekla mi Čarodějka tak před půl rokem, když jsem svůj údiv nad jakousi nehorázností nedokázala smlčet. Není to tak, že to přece není normální. Je to normální. A to je na tom to hrozný.)
Na to, že vztah s Čarodějkou není obvyklý. (Já jsem jen ráda, že můžu být klidná, protože vím, že kdyby se něco stalo, vy dvě se o to všechno nezhádáte, řekla mi tuhle Máminka, a možná si stejně jako já v tu chvíli vzpomněla, jak se oni taky nakonec nezhádali – protože když se k tomu schylovalo, jakožto nejstarší a nejrozumnější a nejnesobečtější do toho vstoupila a rázně spory utnula.)
Na to, že můj vztah s Máminkou není obyčejná věc, která se rozumí sama sebou. (Historky o problematických vztazích s rodiči by vydaly na celé knihovny. Ostatně nejeden důsledek máme denně na očích.)
Vztahy s tatínkem před nástupem a po odeznění mé puberty až do konce. A vlastně ani ta puberta nebyla tak otřesná. Vztahy s Nejrodiči (i když Nejmaminka mi asi nikdy nepřestane tak trochu nahánět hrůzu).
Jednou za čas se vždycky různé světy protnou a já nakouknu dovnitř. A s velkou úlevou se vracím do toho svého, ohraničeného vstřícností, ohleduplností a laskavostí. Ne, nejsem sluníčkový človíček, který běhá po světě se srdíčkem na dlaničce a hlásá všeobjímající lásku k veškerenstvu. Nepotřebuju mít všechno hezoučké a bezchybné a plné třpytek a deminutiv. Ale je fajn mít kolem sebe lidi, se kterými se člověk nemusí hádat, kterým se nemusí bát říct, jak se věci mají, kteří znají jeho chyby, které může mít přes všechny jejich chyby bezvýhradně rád a ke kterým může mít důvěru a respekt. A pocit vzájemnosti.
Děkuju.
Komentáře
Přidání komentáře...