pondělí, 10. srpna 2009
(100 x 60 x 40) + 7 - Odstíny šedi Nesahat!
Pojď se ještě podívat na papoucha! lákám pana Nejmilejšího v obchodním centru v jeho rodném městě ke zverimexu hned vedle vchodu. Minule jsme tam cosi kupovali a na pultě stál kus stromu, na kterém posedával obrovský papoušek (tuším ara – ale v papagájích se nevyznám, přiznávám rovnou). Nějak jsme se mu tehdá zalíbili, a tak nám začal předvádět různý kousky – spustil se, pak bimbal jen na jedný noze a pomrkával a dělal, že je to děsně jednoduchý a že to klíďo umí i bez držení, abysme věděli!
Byla to láska na první pohled a chvíli jsme vážně nevážně uvažovali, že bychom ho koupili Jasoňovi na hraní – nebo papouchovi Jasoně, ono to nebylo tak úplně jistý. Samozřejmě jsme odjeli bez něj, ale máme ho v paměti napořád.
Tak teda na papoucha. Honem jsme si vymysleli, že bychom mohli Nebeské bytosti dovézt nějakou tu žvejku, tak že tam jako jdeme hlavně kvůli tomu. Totéž jsme oznámili Nejtatínkovi, který nad tím jen zavrtěl hlavou – ale šel.
Papouch tentokrát neseděl na volném bidýlku, ale v kleci. Chvilkové zklamání ovšem zatlačilo něco úplně jiného. Ve výběhu na zemi, kde minule hopkali králíci, byli zavření dva pidipejsci. Trošku mi zatrnulo, zatímco pan Nejmilejší a Nejtatínek se zanořili do hloubi obchodu, aby našli nějakou tu žvýkací kost. Ale vzápětí bylo ještě hůř. Podstatně hůř.
Hned vedle vchodu stála na stoličce klec, odhadem tak 100 x 60 x 40 cm, dvoupatrová, propojená žebříkem. A v ní sedm koťat. Vedle nich obří cedule – NESAHAT! Čtyři kočičáčci v horním patře spali, jeden vlažně pojídal jakési granule a dole jeden polehával a druhý stál u mříže a díval se na mě. Na kleci další cedule – Koťata – 290,- a Kotě britská želvovinová – 2.900,-. Kotě britská želvovinová na mě upíralo posmutnělý pohled a já na něj taky. NESAHAT! Měla jsem pocit, že mi někdo někde něco důležitýho uřízl.
V kleci nebylo nic než nějaká podestýlka a jeden míček, ležící bez povšimnutí na zemi. Zkusila jsem Želvičkovi zamávat před mříží batikovanou šálkou. Sice trochu vláčně, ale přece jen po ní hmátl tlapkou. Pak začal šplhat po mřížích, jak se chtěl dostat dál. Zašla jsem k pultu a opatrně se zeptala, jestli mají takové ty malé myšičky a jestli bych jim dvě mohla dát do té klece – do každého patra jednu. Prý ano. Koťátko ožilo a černobílý brácha ze spodního patra taky – začal po něm hrabat tlapkou a obtěžoval, zatímco briťátko lovilo myšku.
V horním patře dál ležela čtyři rezignovaná koťátka, různobarevná, mourovatá, zrzavá, flekatá, jednobarevná, nepohlazená... A páté vlažně přežvykovalo jakési granule.
Komentáře
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 10.08.2009, 16:37:24
Nejmilejší... Nebeská... nějak mi to připomnělo Spalovače mrtvol. ;)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 10.08.2009, 18:19:41
Též má oblíbená kníha, ale na mysl mi nepřišla (ostatně proto mám Nebeskou bytost, nikoli Nebeskou - nicméně chápu, že pro aTeisty je to rozdíl pranepatrný ;o). Spíš jsem si při tom vzpomněla na svou profesorku z VŠ a na experimentálního básníka a matematika. :o)
(nominek - Mail - WWW) Vloženo 10.08.2009, 21:58:02
Ahoj asTMO, to je fakt drsné...
Batikovaná šálka - vlastní výroba?
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 10.08.2009, 22:17:35
Ahoj Nominku, no, nějak mě to vzalo. Jasně, že se spousta koček nachází v daleko horší situaci. Ale to na tom nic nemění, že tohle je svého druhu peklo. A nemohli jsme si odnést ani jedno.
Kdepák, vlastní - skvostná šálka z Atelieru Tewa. :o)
(nominek - Mail - WWW) Vloženo 10.08.2009, 23:04:38
Taky už mám doma 3 - jednobarevné (myslím Tewyšály).
Kočky by přes manžela neprošly :-(
(eF - Mail - WWW) Vloženo 13.08.2009, 15:30:10
Hustý. Už jsem vyprávěl jak jedna roztomilá krásná kočička za romantického jitra lovila zajíce? Jo jo, šelmy sou šelmy. A potřebujou svý... Fákt hustý.
(ajchlinka - Mail - WWW) Vloženo 03.09.2009, 02:24:27
auuuu, já se nervuju, jestli naše kotě netrpí malostí našeho bytu a jestli má dost hraček a ve zverimexu tohle :-(
Přidání komentáře...