Jdu se rozloučit s někým, koho patrně ztratíme dřív, než bychom chtěli (ostatně vždycky by to bylo dřív...), a najdu něco, co jsem našla ve správný čas. Tak včas, abych to mohla přinést ve vší tajnosti pod rouškou pobledlého odpoledne domů (tady teď budete bydlet, holky, seznamte se, Lady – Florence Foster Jenkins – Mýval) a se vší nečekaností předčasně potěšila (gaudium praecox) zítřejšího oslavence.
Jsem v jedné třetině cca, oddávám se vzrušení, ač jiného druhu, než by se dalo a priori předpokládat, a prostě jen žasnu. A žasnout nepřestávám.
Ovšem taky jsem ráda původkyní úžasu. Ono to není tak těžký, ani když člověk sám o sobě úžasný není. Stačí malá fintička.
Třeba při uléhání jen tak nenuceně mezi řečí zmínit třebááá... třeba praseodym. (Souvislost se svinskou chřipajznou nehledejte.)
Kecáš, nic takovýho neexistuje! oponuje s despektem Nejmilejší a zhasne.
Ale existuje, kontruji. Tam někde dóle na těch dvou řádcích. Třetí prvek skupiny lanthanoidů.
Pche, ušklíbne se Nejmilejší do tmy. To ti tak budu věřit! To už by tam mohlo bejt i Státní pedagogický nakladatelství!
Tak se klidně podívej, opáčím suše a blýskám na něj očima.
A kam asi, teďka v noci? odfrkne si.
Hele, vedle máš nástěnku a tam máš periodickou soustavu prvků, usmívám se potutelně. Koupila jsem mu ji jako malý dáreček někdy předloni, hezky zatavenou v plastu, omyvatelnou, chytrou.
Chá, tak to se teda snad zvednu a jdu se podívat! výhružně se vztyčí a odhodí deku, s jistotou, že blafuju.
Ťap, ťap, ťap, bosé nohy zapleskají na parketách a linu, rozsvítí se –
Ty bláho, no jo! Je tam! úžas pana Nejmilejšího by se dal prodávat na váhu.
A ještě víc, když se po jeho návratu chápu telefonu a říkám: A ještě ti něco ukážu, když už jsme u toho.
Ty máš periodickou tabulku v mobilu??? to už marně hledá čelist po celém zšeřelém pokoji.
Uličnicky na něj mrknu: Akorát kousek...
Takhle se to dělá, přátelé. ;o)
(Kdo hádá, že praseodym je nejzazší hranice mých znalostí periodické soustavy prvků /tedy krom skupin A a B/, hádá správně. Zvládám maximálně laciné ceny prasat, pak je tam někde o kousek dál nějaký Prométheus, kdesi v aktinoidech se krčí Kalifornium, ale víc jsem toho fakt neudržela, takhle zpaměti... Ovšem to už panu Nejmilejšímu říkat nemusíme, že ano...)
Updatováno po návratu pana Nejmilejšího z práce. Připomněl ještě část rozhovoru a hlavně svůj monumentální hektafór, který z mé verze nepochopitelně vypadl, za což se co nejpokorněji omlouvám! Všichni ostatně víme, že pan Nejmilejší je daleko vtipnější než já a že mě to nesmírně štve! ;o)
Komentáře
Přidání komentáře...