pondělí, 9. března 2009
Úvodem - Odstíny šedi Podepiš! udeřil na mne, nežli jsem stačila po sedničce nuzné se rozhlédnouti. A já, slabá, ach! – podepsala!
Se srdcem sevřeným procházela jsem po věkem začernalých dřevěných kočičích hlavách, a trnouc, stiskla jsem tlačítko zvonku. Zněl mým uším co umíráček.
Žena, vyšedší se svazkem klíčův do ztemnělé syrové chodby, úkosem mne pozorovala, oko plné podezření. Ztěžka jsem polkla a vypravila ze sebe: Jest zde Paželva, milostpaní?
Nevlídně mávla rukou k zadní seknici zámřežny: Zde hleďte, tamo sedí!
Krokem neochotným blížila jsem se k té jámě (paže)lvové, jista ne-li smrtí, pak nepochybně utrpením strašlivým. A mé tušení se naplnilo, ledva jsem práh překročila.
Podepiš! zaburácel strašný ten člověk, a mne div že mdloba nezajala, neb ten zlý, krutý, ledový hlas jak by hrozil tlukotu srdce mého učiniti konec!
Podepiš! zahřměl poznovu a přistrčil mi škartici plnou úděsných slov, nadrásaných jistě v záchvatu šílenství jeho. Chvějící se rukou chopila jsem se násadky a nejistými tahy učinila jsem, kterak kázal. Nato vyrvav mi z rukou balíček, jejž tiskla jsem úpěnlivě k prsoum, rázným pohybem hmátl do zásuvky masivního dubového sekretáře, a vyňav z ní outlý svazek, zavrčel temnou kletbu mezi zuby a mrštil jím po mně. Zde ber svou odměnu! zachechtal se ohavně a já, polykajíc hořké slzy, sbírala jsem nebohou tu knihu ze zašlapaných prken podlahy.
Ještě pípla jsem slovo vděčnosti, avšak zlosyn již nevěnoval mi žádné pozornosti a obíral se s hříšným uspokojením podepsanou kartkou. Sotva vědouc, co činím, vypotácela jsem se průchodem se začernalou tou dlažbou a v ulici uvítala mne mrazivá sprcha deště a krup. Vlastním tělem chráníc vzácný onen svazek, pílila jsem na elektriku. Až doma odlehlo mi, zoužený dech zklidnil se opět, i usedla jsem na židlici a začtla se do těch stářím sežloutlých stránek...
***
Z rozsáhlého, stejně skvělým duchem a krásným obsahem vynikajícího, jako vzletným a romanticky barvitým způsobem podání čtenářstvo unášejícího literárního díla anglické spisovatelky Ouidy (Louisy de la Ramée), zesnulé před nedávnem v Italii, vybrali jsme na ukázku mladistvým svým čtenářkám něžnou povídku „Lili", nesoucí v originale titul: „Two little wooden shoes", česky: „Dva malé dřeváčky", doufajíce právem, že hluboké mravní jádro příběhu přinese jim milou a cennou pobudku pro život, a že krásná povaha její hrdinky získá si plnou měrou srdečné jejich sympatie.
U nás aspoň, co je „Bébé", patří ne-li do peřinky, jistě chůvě do náručí, a nikoli na drsné jeviště světa, na němž naše „Lili" s tak vzácnou ušlechtilostí ducha i srdce a s tolikerým půvabem mladé bytosti své se pohybovala, než s něho tragicky ustoupila před krutostí lidské sobeckosti a nelásky.
... a čemu se čtenářky naše z truchlivého závěru příběhu jeho přiučí, přijde jim jistě vhod na cestu po vlastních životem stezkách.
Sám Otec František, slyše tuto pěknou nevinnou smyšlenku, nepokládal nikdy za svou povinnost rušiti její radost z ní; bylť dobrý, laskavý stařec, jenž byl přesvědčen, že přijdou bolest i moudrost dosti brzo obtížit mladá bedra a postříbřit mladé kučery svým zkřížením se s jasnými svity mládí.
Komentáře
(eleska - Mail - WWW) Vloženo 10.03.2009, 09:16:04
Ach..
(Raven - Mail - WWW) Vloženo 10.03.2009, 10:43:00
Uch...
(ajchlinka - Mail - WWW) Vloženo 10.03.2009, 11:23:52
Ich (lache :-)))
Přidání komentáře...