středa, 18. února 2009
Ještě než se rozloučíme - Odstíny šedi Ať to taky stojí za to, žejoTeď už bych dny, které zbývají do sejmutí przáckého jha, spočetla na prstech, aniž bych se musela stát mutantkou. Hladké to tedy není. Každý další pokyn, co a jak dělat jinak, každá další změna, to všechno mě irituje víc, než bych čekala. A hlavně už mě to divoce táhne jinam, tluču se tu jako ptáček v kleci.
První vysněná zakázka je odevzdaná včas, jestli dobře, to se ještě uvidí. Druhá je skoro na cestě. (Díky, díky, Jednobáječná!) Malý skluz na jiné frontě doháním mezi przáním, kradu ze spánku a ze zdraví. A na pozadí běží nápady, na které třeba bude čas. Nebo třeba nebude.
Ale ne. Bude. Ten čas se prostě udělá.
Ještě sedm pracovních dní. Kromě dneška. Sedm nocí. A z toho ještě dvě jako ta dnešní. S nuceným přesunem do centra dění, kde je hlučno, nepohodlno a příliš přeplněno lidmi. Otevřený vesmír. Už zase. Ale to nic. To nic. Ještě (už jen) sedm pracovních dní a nocí a nastane přesun do vesmíru uzavřeného.
Sedm.
Komentáře
(Ofelie - Mail - WWW) Vloženo 18.02.2009, 23:31:28
Pracovat v Otevřeném Vesmíru je jedna z mých nejhorších nočních můr, tak s tebou docela soucítím. Už to vydrž! Už jen sedmkrát nasněží..
(eF - Mail - WWW) Vloženo 19.02.2009, 21:50:24
Sedm. Jako v Sarajevu. A pak bude klid. Alespon pro nekoho ;).
Přidání komentáře...