sobota, 15. listopadu 2008
Řeči... - Bludička brodivá ...co končí v nekonečnu
Za oknem oranžovožluté korále, tahle křivka určitě má nějaké jméno, ale jako miliony jiných věcí ho neznám.
Když jsem byla malá, napsala jsem si na sešit hrdě Gylometrie. Přeslechnout se je tak snadné.
Můžu si udělat tisíce plánů, stejně přijde. Ta studená třesavka uvnitř. V prstech pocit hmoty rozsýpající se v prach. Vědomí, že do týdne je to pryč, moc nepomáhá.
A rozhovory, které začínají mile a končí ve ztracenu (a já mám nechtěné poslední slovo), taky ne.
Nízký tlak, nízký tep. Mrtvoucí živola.
Intenzivní vjem trhaných nití. Zbude jen odraná troska, chlupatá všemi těmi potracenými svazky. Studená vnitřní třesavka potměšile podsouvá – proč by taky měli chtít netrhat? Embrace your delusion.
Paráda! Pochvala za úder do tmy, který náhodou trefil přesně to správné oko, na chvilku rozpustí ten nejtlustší led. Směr tedy máme. Takže teď už jen zbývajících asi 26 kousků.
Osobní adrenalinový sport – extreme experiencing. Až příště zase dostanete takovouhle mlhavou nabídku, řekněte mi a já vám to rozmluvím, říká mi laskavě můj pan Snovač. A mně běží hlavou – schválně, jak dlouho nám to vykání vydrží. Jak dlouho nám to všechno vydrží.
Nálezy, o které se mi nechce dělit. Zalézt si do koutku a těšit se jimi sobecky sama. Protože stejně – kde vzít jistotu, že by někdo dokázal sdílet to, co to probouzí ve mně?
Totální vyčerpání jako pomůcka k technologickému pokroku. Záznam hlasu je tak jednoduchý a tak energeticky úsporný, že není třeba vstávat z postele, najít papír a tužku a snažit se zachytit nápad, než uteče. Stačí říct.
Všichni jsou daleko. Já taky. Daleko dál.
Komentáře
Přidání komentáře...