čtvrtek, 23. října 2008
Večer chutná, ráno nepomůže - Odstíny šedi Kde laxativa nic nezmohou...
My, co dáváme trasu Bubeneč-Holešovice za čtyři minuty, se zpožděním za deset, ale to už skřípe chrup, tohle prostě nepochopíme.
Uhranula jsem Čarodějku, aby zapřáhla do rodinného žebřiňáku, nalodila nejmenší ratolest a přijela si pro mě, že dojedeme pro oranžovou záplavu, kterou bylo nutno převzít do konce tohoto týdne. (Ne, prosím vás, já vím, že je to teď citlivý téma, ale věřte mi, nejsou to socani!) Protože v PRZA dnes sloužím až od odpoledne do půlnoci, domluvily jsme se, že vyrazíme právě v tento den, a to časně zjitra.
Slepice teprve rozlepovaly slepená víčka a protahovaly si pařáty ztuhlé nočním odpočinkem, kohout odchrchlával, tlumeně deklamoval „lodyhalodyhalodyha, rebarborarebarborarebarbora" a snažil se posadit správně hlas a já jsem ještě v mrákotách přisedla do vozu, kde spokojeně pobrumlával pan Piškotek a radostně hlaholila Čarodějka. Bylo půl deváté.
Bylo půl desáté a deset minut, když jsme dorazili k prvnímu ze dvou tunelů, vzdálenému od nás, kolik?, tak tři kilometry? Pardon, na tohle vůbec nemám odhad, nicméně pěšky bych tam volným tempem možná došla tak za tři čtvrti hodiny (je to chvílemi kapku do kopce). Dalších 60 minut trvalo, než jsme zcela opustili Prahu. Za dalších 20 minut jsme byli na místě. Během cesty se roztomilé broukání pana Piškotka proměnilo v zupácký řev, který pouze dočasně utlumovaly piškotky a „ťap ťap ťapy, ťapy ťapy ťapy" (Neptejte se! Otrlé povahy mohou na vlastní nebezpečí ochutnat zde). V cílové stanici jsme převzali, co jsme měli převzít, chvilku povykládali a za necelou hodinu jsem byla doma.
Musím k tomu něco dodávat?
Jo, musím. Když mě tuhle jednou jedinkrát vezl pan Hvězda svým luxusním vozem, vzdor jeho slunečné povaze v něm procitl démon, který osnoval příšerné pomsty vůči mnoha ostatním účastníkům silničního provozu. Mezitím mi velmi civilně a vlídně vysvětloval, že v autě se z něj zkrátka stává cholerik. Tenkrát jsem se musela smát, byl neuvěřitelně roztomilý a jeho krvelačné plány měly výšku, hloubku, a navíc i propracovanost filigránských ozdůbek mistra šperkařského.
Dneska jsem se moc nesmála, protože takové vepřové kousky, jaké nám prováděli zlí nehodní řidiči jiných vozidel (Blinkr? Neznám, to slovo jsem v životě neslyšel! Objíždění zprava? No dyk tam bylo místa...! etcetcetcetc...), to jsem věru ještě neviděla. Na konci cesty už bych je mlátila po hlavičkách výstražným trojúhelníkem a prováděla jim očistné klyzma vyjetým motorovým olejem!
No, ale jinak je krásně, což? :o)
Komentáře
Jo, jo ... :)))) (Raven - Mail - WWW) Vloženo 23.10.2008, 13:55:23
Já jsem v podstatě flegmatik. Ale za volantem ze mě ostatní řidiči také dokáží udělat řičící bestii... :)))))
Přidání komentáře...