sobota, 11. října 2008
Medicína mírnící mlhy - Co m(n)ě vzalo (dech) Jásot se nitrem šíří! A může za to můj první...
A zasloužil by za to pusu, kdyby to dokázal ocenit. Ale nedokáže. Jediné, co to s ním udělá, je to, že bude ještě víc zmaštěný, než je v běžném provozu.
Dostala jsem svůj historicky první přenosný přehrávač mp3. Doteď jsem se pohybovala po světě i ušima a soundtrack každého dne mi poskytovalo okolí. Ale s tím je konec! Od nynějška jedu se svým vlastním zvukem (pokud mi tedy do doby, než si pořídím laskavější pecičky, neupadnou uši).
Při té příležitosti jsem do té lehoučké malé krabičky začala ládovat lahůdky pro svůj sluch (má to velkou paměť, až nečekaně). A na co jsem nenarazila? Už hodně moc dlouho jsem neposlouchala jednoho ze svých nejoblíbenějších, který poklusává v těsném závěsu za Vlastou Redlem. Sí, hermanos! Manu Chao! Pustila jsem si Radio Bemba Sound System (v závěru postu až na jeden kousek celé k vidění i slyšení) a zalilo mě slunečné blaho, navzdory mléčnému večeru, který rozpil světla pouličních lamp a plíží se sem škvírami v okenních rámech jako ledový duch. Jestli takhle budu poskakovat na židličce ještě několikrát, můžu se s ní rozžehnat. Ale co! Žijem jen jednou! A lepší je to s radostí, n´est ce pas? :o)
(Sypu to bez bližšího rozlišení, ať mě pánbu netrestá, ale Manu a Mano pro mě téměř jedno jsou.)
Blood and Fire
Mala vida
Me gustas tu
Hey, Bobby Marley, sing something good to me, this world goes crazy, it´s an emergency...
Soledad
Salga la luna
Radio Bemba Sound System
Komentáře
Přidání komentáře...