úterý, 7. října 2008
Ján O(ře)šík - Odstíny šedi Bohatým bral......a chudým prodával.
Způsobů, jak může mezi lidmi vzniknout hořkost, je bezpočet. Jeden z nich má příchuť ořechů, vlašských i lískových.
Žil byl v jedné osadě pan zahrádkář Laskavý. Kudy chodil, tudy sbíral bezprizorně se válející osamělé ořechy a oříšky, poskytl jim u sebe útulek, nechal je usušit a odpočinout a pak jim obětavě našel nové rodiny, které už se o ně dokázaly postarat.
Jeho cesty byly rozmanité. Jak se ukázalo, povětšinou vedly cizími zahradami. Až časem (přesněji po dlouhých letech) překvapení „přátelé" (voni si tak řikaj, moc pěkný paradox, žeano) zjistili, že jejich ořešáky, které jim jako na potvoru nějak pořád nerodily, rodí jako vzteklé. Jenže pan zahrádkář Laskavý, jenž chudáček sám majitelem žádného ořešáku není, je zkrátka pilný, docházku nezanedbává jako někdo a bere všecko! Když už některé zahrádkářky dorostly do důchodového věku a začaly se v tej zahrádce šťourat i přes den a tak, zaskočilo je, na jakých prapodivných místech pana zahrádkáře Laskavého potkávaly. Když si všiml, že si ho všimly, zkrátka se tiše vytratil, beze špetky studu. I s košíkem už nasbíraných ořechů. A příště se zase jako přízrak zjevil u dalšího stromu.
Zahrádkářka máminka ze stromu, který máme asi dvacet let a z něhož jsme dosud okusili každým rokem dva tři umrněné oříšky, v posledních dvou třech letech zavčasu ořechy otloukla, nečekala, až začnou padat samy, a chmatáka předběhla. Ořechů byly pytle. Letos si stejně počíhala i na lísku v rohu zahrady, kterou máme snad ještě déle a ze které nikdy nebyla ani šlupička. A ejhle! Máme pěkná dvě kila lískáčů.
Máminko, tohle přece nejde! To je trestný! Proč ho nežalujete?! Máminka otráveně krčí rameny. To by ho někdo musel vyloženě chytit za ruku a s košem ořechů a mít svědka, aby to k něčemu bylo. A nechceme kalit vztahy. Tak jen hlídáme svoje i cizí a snažíme se mu nedat šanci. Nechápavě vrtím hlavou a žaludek mi dělá kotrmelce. Je tohleto možný? Je, odpovídá máminka na nevyslovený dotaz. A víš, co je úplně nejhorší? Tuhle povídal pan Gumák, co s naším taťkou a s ním dělával v Továrně, když jsme se ani nevím jak dostali na téma ořechů, že pan Laskavý, ten má přece taky aspoň jeden ořešák, ne? Dlouhá léta na podzim prodával hromady úrody kolegům v práci...
Komentáře
Přidání komentáře...