pondělí, 15. září 2008
Od pasu dolů - Odstíny šedi Děkujeme a pánovi posíláme písničku.
Až najdu nějakou s dostatečně sžíravým a znechuceným textem.
Poslední dny na Kachní farmě, které už odkapávají se zvukovým znamením, se vlečou neuvěřitelně bleskovým tempem. (Oxymóra ve skutečném životě existují, jen se jim po taťkovi Jednocihlovi říká relativita.)
Vinou tříděného odpadu přes ulici a nezdvořilého řidiče u přechodu mi ujela tramvaj. Krčím rameny, až mi kapající deštník v ruce poskočí, a říkám si: Nu dobrá, vypravím se za roh. Stejně než pojede další, vyrostu tu a hlavně zmrznu. A kdyby se poštěstilo, třeba před ní pojede jiná, která k nám míří snad i rychleji. Cestou míjím nově objevený antikvariát. (Ne, to není tak, že by tam třeba nově vznikl nebo že by snad byl tak maličkatý a neviditelný. Je to obchod jako dobře rostlá kráva. To já jen za ten roh nechodívám. A když jsem šla, zkrátka jsem nevešla. Až minulý týden, kdy jsem sháněla protidar za slovanský hrneček, který jsem zcela nečekaně obdržela darem od Toho, který má oči jako tůňky a vražedně odzbrojující úsměv.) Tedy, vlastně nemíjím. Vcházím dovnitř, ohřívám se v teple zatuchlém vzduchu provoněném starými knihami, v uličce k regálu, kam mířím, zdravím papoucha – no ahoj, sokolíku! – a už očima rejdím po poličkách, jestli nepřibylo něco, co bych mohla vzít s sebou k nám domů. Nepřibylo. Tak děkuju, na shledanou!
Středem chodníku se rozvážně blížím k zastávce a s očima upřenýma na asfalt před sebou přemítám, který z úlovků minulého týdne obětuju coby dar a které kousky si lačně ponechám. Stačí mžik, a je to, jen jsem zaslechla zasvištění a čvachtnutí. V první chvíli mi to skoro nedochází – to je ta milosrdnost volných džínsů. Podvědomě se předkloním a podívám na pravou nohu. Tomu teda říkám plný zásah. Od pasu dolů jsem promočená jako myš, nahnědlá voda se rychle vsakuje do modrého denimu. Výtečně, skvěle. V den, když se rtuť vydrásala tak tak někam k desítce a kdy bych uživila i podzimní bundu, kdyby tato byla vypraná, a ne ucouraná od procházejících mňauhovádek, protože kdo mohl čekat, že během dvou dnů svět vychladne o 15 stupňů?, takže už tak lehounkým staccatem vyklepávám zuby rytmus jakéhosi odzemku, v takový den mě nějaký pazneht (pánové prominou, dámám rozšněrujte korzet a dejte čichnout vonné soli) zmáchá jako hadr na podlahu.
Domů jsem dojela bez dalších úhon. Teď marně prohřívám tělo, všechno horko se mi soustředilo do tváří a do očí. Ano, jak se asi dalo čekat, poslední dny na Kachní farmě budou tak trochu horečné...
(Souvisí nějak dnešní, nebojme se toho slova, užskoromráz s tím, že dr. Bimboo včera uprchl Sněhulák? A dá se to nějak použít v našem plánovaném velmi slibném projektu?)
((Když jsem zkoušela najít nějakou dostatečně sžíravě zlou píseň pro pána ohazovače, vyskočila na mě na TyZkumavce jako doporučení právě pro mne Mercy Street od Petera Gabriela. Beru to jako znamení a už dál nehledám.))
Komentáře
(who - Mail - WWW) Vloženo 15.09.2008, 19:50:10
http://zhlednito.cz...b987ff73.html
Pazneht???? (Raven - Mail - WWW) Vloženo 16.09.2008, 10:21:15
Tedy, Tys musela být rozčilená, kdy používáš tak silná slova. Musel jsem povolit korzet a čichnout si vonné soli :)))))
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 16.09.2008, 12:57:24
Raven: To je důsledek promrznutí. V tu chvíli, kdy se to stalo, jsem se ani nerozčílila.
(Dr.Bimboo - Mail - WWW) Vloženo 18.09.2008, 12:28:29
Jo, mráz přichází z/od Sněhouše!
(hatifnat - Mail - WWW) Vloženo 23.09.2008, 12:52:38
OT a s tydennim zpozdenim, ale: krasne casy! (skoda, ze serie nepokracovala)
Přidání komentáře...