pátek, 12. září 2008
Útoky ze zálohy - Bludička brodivá Když ta půda ještě před pár chvilkami vypadala tak pevně a neochvějně. A než okem mrkneš, všude bažina.
Kohoutky na plný pecky, teče to rovnou do kanálu a nic z toho. Je těžký udržet životní funkce v chodu a produkovat hodnoty, jakkoliv zhusta pokleslého charakteru.
Rodinná dědictví. Hnus vůči sobě, že zrovna tohle jsem si musela vybrat (a tichounký nesmělý vděk za to, že jsem si nevybrala všechno – i tak je to nálož víc než nesnesitelná). A další kohoutek se otvírá samou snahou to neventilovat.
Chuť zavřít oči a uši a zrušit všechny kontakty a nečíst, nevidět, neslyšet a hlavně, proboha, nedomýšlet! Chuť zrušit plány, všechno odvolat, odpískat, zalézt. Nakonec, kdo o to všechno stojí? Odpovědi, které bolí.
Růžovoučký nosorožec s hříbkovýma očima, šance otřesně lákavá a zároveň budící hrůzu. Nestačím ani na menší věci, kde beru tu drzost chtít zkoušet tohle?
A tiché prosbičky, které stejně asi nikdo neslyší. A zbytečná (?) chvíle tísně a otevření, za kterou se musí zaplatit. A hloupé naděje, které odmítají zdechnout. A neschopnost poznat, kde končí realita a začíná blud.
Komentáře
Přidání komentáře...