pondělí, 28. července 2008
Spolykaná pejcha - Odstíny šedi z*demo*lované sebevědomí a jiné pohádkyJezdit výtahem do prvního patra je vostuda, hamba, hnusná lenost a nechutná rozmazlenost. To ví každé malé dítě. Patří to do stejné školy pouček jako „velký chlapi nebrečej", tedy k vysoce společensky nebezpečným heslům, která dokážou způsobit těžké šrámy na psychice. Když jsem poprvé čekala na výtah v budově, v níž sídlí Kachní farma, bylo mi ukrutně trapně a modlila jsem se ke všemu, co je v doslechu, aby zrovna nikdo nešel. Dyť je to tak trapný! Když jsem čekala podruhé, potřetí, poosmé, podvacáté, pořád jsem tonula v rozpacích a spolucestující pouštěla napřed s omluvným výrazem i tónem – já jedu jen do prvního...
Pak se ve mně rozhořela jiskřička vzdoru. Co mně je po tom, jestli se mi někdo ušklíbá za zády? Svoje kolena mi nedají, tak ať si trhnou, třeba si taky ublíží, a ještě rádi si ušetří každý schod! Spolykala jsem pýchu, zaťala zuby a dál jezdila výtahmo. Výsledek se po čase dostavil. Obouchaná kolena se umoudřují, zaradovala jsem se minulý týden, tak zase zkusíme, co řeknou na schody.
Nic neřeknou. V horečnatém víkendovém obluzení, kdy jsem opouštěla postel jen v nejnutnějších záležitostech, jako je pití, návštěva wc či zalití Nejmilejšího džungle na balkonku zaplaveném sluncem, jsem při jednom výletu s konvičkou, když jsem se vyhýbala pádícímu Drsoňovi, nakopla Nejmilejšího činku, zákeřně číhající těsně vedle cesty. Kotníkem. A pěkně zvostra. Kotník se zaoblil, zabarvil a zlobí. Zjistila jsem to, až když jsem si dala dřepík, abych pošimrala na bříšku toho pitomečka chlupatého, který to všechno zavinil. V pravé odpoledne jsem spatřila celou hvězdnou oblohu.
Problém je, že ten nakopnutý bambula odmítá spolupracovat i při cestě ze schodů. Ale nezlobte se na mě, jsem jen člověk a mám jen jedny nervy. Než jezdit Z prvního patra, to si radši tu nohu celou rovnou ukoušu!
Už to přišlo. V syrovém stavu. Nadechla jsem se a rovnou jsem to pustila, protože jinak bych se odhodlávala půl roku. Chyba. Poslala jsem to dál. Druhá chyba.
Další heslo do Slovníku krajně neuspokojivých eufemismů: sytý.
Náhodou jsem si všimla na Ortenově náměstí knihovny. Náhodou přesně den předtím, než jsem ji začala potřebovat, neboť Ústřední knihovna je „v týdnu od 28. 7. do 15. 8." zavřená. Je to tak. V knihovnách čas běží jinak.
Recenze
Tuček, Ondřej: Kachnička.
Mňam!
Zaliju si uši voskem. Já už nechci nic slyšet. Politické TMI.
Komentáře
(ajchlinka - Mail - WWW) Vloženo 29.07.2008, 12:12:48
Tak ať se Tvé neduživé klouby již brzy, abych tak řekla, skloubí :-)
Přidání komentáře...