úterý, 17. června 2008
Výpověď - Odstíny šedi Jednou se stanu scenáristkou, asi
Divné časy. Ne zajímavé, tak zlé to zatím není. Ale divné. Na to, v které fázi měsíce se nacházím, jsem v neobyčejné nepohodě, duševní i tělesné. Těžce nesu spousty věcí, nedokážu se přes ně přenést ani to vybalit na rovinu, aby teda všichni měli jasno v tom, co je špatně. Těžce nesu i napětí v práci, které značně zesílí, když je Muf v práci, a ještě významněji povolí, když v práci není. To už není ponorka, to je psycho. Vyhlídka na tmelení a žehlení, které nás zřejmě čeká příští týden, mě netěší. Obávám se totiž, že to k ničemu nebude.
Když už jsem se volným krokem ubírala z Náměstí směrem sem k nám, začala jsem se topit v lítosti. Nad tím, že odezvy nejsou takové, jaké bych chtěla a potřebovala, a ani nikdy nebudou, a vlastně nic jiného čekat nemůžu, ale i tak to je špendlík, který se zarývá pod nehet s vytrvalostí kapající vody. Po trošičkách, ale neustále. A já, krucihimlhergotuž, nejsem schopná v sobě vyburcovat dostatek altruismu, abych dokázala s nadšením dávat a s trpělivostí neočekávat, že dostanu.
Ze samého zoufalství nad zoufalstvím, s nímž se mi špatně bojuje, jsem se v duchu vrhla na pracovní kolbiště. Nejdřív jsem se nechala vytočit štěkotem Veverky a Muf. Pak mě dorazil veselý názor Slavíčka Rájského, že na volno nemáme žádný nárok, kromě zákonného, který ovšem nikoho nezajímá, a že je normální dělat 14 hodin a neočekávat žádné kompenzace. Šla jsem a napsala výpověď. Slavíček řekl, že si ji ode mě nevezme. Otočila jsem se na podpatku, vydusala ven do chodby, vtrhla k sekretářce a zařvala na ni, že chci okamžitě mluvit s Dominou! Jak jsem se prodrala až k ní, to nevím, ale vím, že jsem pak na ni ječela, že tohle nejsou lidský podmínky fungování, že už toho mám po krk, že takhle zničit se umím i sama, mám praxi, a dokážu to za nepoměrně víc peněz!
S tím jsem došla k zelenině, koupila meloun a došourala se domů, uspokojená tím, že jsem sebelítost na krátkou chvíli zahnala na útěk. Když jsem pak tohle všechno odvyprávěla panu Nejmilejšímu, dostal záchvat smíchu. Nechala se vytočit? Vydusala? Vtrhla? Zařvala? Ječela? Ano, neodolatelně komická představa pro někoho, kdo mě tak dobře zná.
No ale kdyby na to jednou přece jen přišlo, dokonalý scénář mám připravený!
Komentáře
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2008, 20:41:36
Nedoceněná? To známe, pochval se sama, nikdo to za tebe totiž neudělá! Jo a scénáristka - to není vůbec špatný nápad, praxe máš až kam, ne? :)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2008, 20:54:02
Laura: :o) Spíš unavená a otrávená, o docenění nejde, tedy pokud jde o tu práci. :o) A scenáristika - ono to chce asi trošku víc, než jen takovou praxi, řekla bych. :o)
(Paželv - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2008, 21:29:23
Wow! Tak už se pomalu uklidňuj, abys na mne a na želvy za měsíc při křtu moc nekřičela :-)
(lia - Mail - WWW) Vloženo 17.06.2008, 22:49:39
Gratuluju k terapeutické představě, to je první krok ;)
(zcr - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2008, 01:01:42
Ano: zdravě se nasrat!
(Dr.Bimboo - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2008, 09:49:31
Tak to zase máme jeden syndrom eMPé!:-))))
Jako první krok dobrý :) (Raven - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2008, 13:24:46
Jenže Ty ještě neznáš záludnost druhého kroku. U mě to třeba funguje tak, že se skutečně vytočím, vydusám, vtrhnu, zařvu a dám výpověď. Jenže pak je tu fáze dvě. Nesmíš vychladnout a nechat se přesvědčit, abys stejně pokračovala :(
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2008, 14:01:47
Paželv: Neboj, na Vás si zase zařvu až v duchu cestou domů. :o)
Lili: No, já se na nich obvykle zaseknu. :o)
zcr: Přesně tak. Zářící meta, ke které se nikdy nedohrabu... Já se nasírám nezdravě, tedy dovnitř, a pak si to kompenzuju takhle.
Dr.B.: Vždyť to znáš, dvojčátko mé. :o))
Raven: No, já právě nedusám, nevtrhávám, neřvu. Na druhou stranu celkem slušně ovládám pasivní rezistenci, takže druhá fáze se vyznačuje mým zarytým mlčením, sklopenýma očima a ohluchlýma ušima. :o)
Nicméně zatím nikam nejdu. Tohle bylo spíš takové mentální cvičení, abych se netopila v jiných problémech.
Přidání komentáře...