A tam sms o příchozím mailu končí. Ano, chtěla jsem proti plánům ještě na půl hodiny zavřít oči, že třeba povolí to houpání žaludku. Jenže taková zpráva mění houpání v prudkou bolest. S tím už neusnu. Takže jdu O-KAM-ŽI-TĚ zapnout noutbůček a (ovšem, já bleskový tragéd) O-KAM-ŽI-TĚ vidím několik scénářů (V pondělí se musí natočit všech zbývajících dvanáct! Nebo už v neděli! V pátek! Pošli teď O-KAM-ŽI-TĚ všech osm přeložených, jinak budeš platit pokutu! K těm osmi na pondělí ti dám ještě osm hodinovek na překlad!). Poznámka pro dr. B. – drahá, s takovou budeme sypat scénáře našich sickcomů z rukávu jak na běžícím páse...
Nejmilejší už má jednu nohu za dveřmi, stahuju poštu a prosím – nechoď ještě. Zlomrňous něco píše, může to být cokoliv. Vzápětí je tu zpráva. O-KAM-ŽI-TĚ jak se probudíš, prosím, zavolej. Nejmilejšímu tvrdne čelist, mně vnitřnosti. Taška letí na židli. Tak mu hned zavolej. Po úvodním ťuťu ňuňu, které chladně a rázně (!) utínám, přejdeme k věci. Aha. Takže se dostali kapánek do časoprůseru, těch osm vlastně není nutných, nutných je jen šest, jen si říkal, že ty dva další by bylo dobrý udělat taky rovnou. Takže bysme jich udělali šest (mně to třeba taky pomůže, třeba to ještě teďka ve středu nemám na to pondělí připravený všechno) a k tomu dva (nebo tři?) kousky něčeho už jen na doleštění, co? Je to prosbička, ne direktiva.
Potlačuju návaly vzteku (Jo tak ty dva tak nespěchají?! Bylo by dobrý?! GRRR!!!) a dělám to, co už jsem se naučila – mlčím, dokud to jde. Žádné vstřícné kroky v konverzaci. A rychle kalkuluju. První hnutí (nepublikovatelné zamítnutí) dusím v zárodku, ano, je pro mě po všech stránkách výhodnější vyhovět. Uleví se mi. Těch zbylých šest za týden a půl, to je pohoda. A leštění bude snazší než výroba od nuly. Přitakám. Dobře. Slyším úlevu. No, a vzhledem k vývoji situace si mám rozmyslet, však už jsme o tom před časem mluvili, že bych jako místo jednou za 14 dní mohla jednou za týden, ne? Místo žaludku už mám černou díru, do které se propadám. Tohle ovšem řešit po telefonu nebudeme. To si ještě řekneme, opáčím opatrně.
Stručně shrnuju obsah rozhovoru (protože jsem opravdu 98 % času vztekle a takticky promlčela) Nejmilejšímu. Začíná se posupně chechtat. No jo, potřebujou tě, protože toho mají moc a za ty prachy se jim do toho nikdo holt moc nehrne tak jako dřív. Ach můj bože. Poslední pokušení. Nicméně zůstávám pevně rozhodnutá. Bude to těžký. Ale končím.
Komentáře
SPRÁVNĚ!!!!! (Raven - Mail - WWW) Vloženo 17.10.2007, 10:27:15
V tomto komentáři udělám něco, co ode mě hned tak číst nebudete. Nicméně, je to nejvýstižnější a přesné, takže to snad omluvíte. "Pošli ty pacholky nekompromisně DO PRDELE!!!!!!"
(hatifnat - Mail - WWW) Vloženo 17.10.2007, 11:15:17
Predevsim k posledni vete clanku (ackoli Ravenuv komentar taky neni od veci): Jo!
Drz se (sveho rozhodnuti, ale nejen to).
(Janice Palice - Mail - WWW) Vloženo 17.10.2007, 21:35:32
Astmo, znam te jen z blogu. Ale: na takovy buzerovani je te skoda!
Přidání komentáře...