úterý, 9. října 2007
Jak daleko je třeba zajít, aby se člověk konečně odhodlal? - Odstíny šedi Každý osel má jinou nosnost.
Já (bohužel?) unesu hodně. A některé věci neumím.
Říkat „ne“.
Brát PNJ jako PNJ.
Odmítat pomoc.
Brát práci neosobně.
Brát práci pouze jako legální nástroj k výrobě peněz.
Jednat skutečně asertivně.
Dnešní dvojitá Zlomrňousova etuda „Zaseknutá deska jsiblbájsiblbájsiblbáaneschopná“ konečně snad přihodila posledních pár zrníček písku na misku vah mé trpělivosti a váhy se definitivně vychýlily. Konečně se mi v hlavě rozsvítila věta psaná obrovskými palčivými písmeny: „TOHLE DOOPRAVDY NEMÁM ZAPOTŘEBÍ.“ Prakticky všechno sobotní váhání je náhle pryč. Nenápadná větička „Já bych s tebou rád dál pracoval a počítám s tebou, ALE...“ spojená s nespravedlností takového kalibru, že to už ani moje věčná smířlivost nevydýchá, ve zlomku vteřiny odsunula všechny úvahy o tom, že úplně skončit se mi nechce, že mě to baví, že to dělám ráda, že je to pestré a tvůrčí, že...
Kulový. Jenom dělám Zlomrňousovi, tomu králi všech PZS, fackovací panenku. Nestačilo mi, že kvůli jeho předposranosti jsem se málem zabila, jak jsem se snažila zvládnout nezvladatelné a do roztrhání těla zdarma žehlila neprofesionalitu baby ShitM. and Co., jen aby se někde neprolátlo, že ten náš hvězdný model vlastně vůbec nefunguje. Jsem nepoučitelná. Teď je to tu zase, v bleděmodrém, a stejný úžas jako tehdy, když říkám, že tohle už opravdu nejde. Nevybíravě naznačuje, že jsem měla času dost. Ano, ovšem, na samém začátku, než mi do toho navalil spoustu jiných věcí, které „spěchaly víc (a na tohle je koneckonců času dost)“, bylo času habaděj. A kdo říkal, že vůbec potřebuju spát?
Jako na zavolanou přichází po mlhavých sobotních plánech konkrétní nabídka. Možná to nevyjde (třeba na to nemám, nebudou o mě stát, předvedu se jako packal...). Možná to bude cesta do pekel. Ale ať. Něco už se stát musí. A kdyby něco, pořád ještě můžu někde lepit adresy na obálky nebo ojíždět čárové kódy.
Nemusím říkat, že nejistotu bych mohla prodávat na váhu a pohodlně bych se uživila. Ovšem tentokrát už ve mně konečně zahořel ten správný plamínek vzpoury a hned tak neuhasne. Dorazím tohle poslední nadělení, a nazdar!
Komentáře
Zdar! (hatifnat - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 00:30:13
Drzim pesti, aby neuhasnul. (A ani pak je samozrejme nepustim.)
(Nena - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 00:30:57
Kez ti to rozhodnuti vydrzi! Chytri, schopni a inteligentni by se nemeli zahrabat tam, kde je nedoceni. Zbytecne nas talent prichazi vnivec :)
Drzim pesti.
(lia - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 08:39:16
Posílám tam něco dřeva na podpal...
(Paželv - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 09:39:10
Smrt Zlomrňousům! Pravda a láska vítězí!
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 10:36:47
Všichni: Děkuju. Ale zjevně to ještě není konec zápletky. Kdyby něco, mám nejradši frézie.
(kulida - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 11:31:49
(třeba na to nemám, nebudou o mě stát, předvedu se jako packal...) - ty se skutecne nezapres. Dokonce i kdyz zacnes jednat ve zajmu sveho zdravi, musis se aspon trochu shodit.
(Dr.Bimboo - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 13:54:45
Kdyby plamének umdléval, zapůjčím zapalovač!
Cifko, (Manželka - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 04:23:09
ať je to, co je to, držím palce (a věřím, že to vyjde). A i kdyby to náhodou nevyšlo, vyjde něco jiného, lepšího. Věřím, že věci se nedějí jen tak; věechno někam směřuje, ale abys zjistila kam, musíš se po té pěšince pustit... Tak šťastnou cestu! :)
(pája - Mail - WWW) Vloženo 12.10.2007, 16:00:43
Jojo,přesně tak,taky bych se na takovou práci vykašlala,si asi myslí,že jsi robot,který nepotřebuje žádný odpočinek
(jenia - Mail - WWW) Vloženo 14.10.2007, 18:25:33
držím pěsti, mobbing na pracovišti je hrozná věc... a obdivuji odvahu to ventilovat...
Přidání komentáře...