úterý, 25. září 2007
Střídá se to - Odstíny šedi Příjemno, nepříjemno, veselo, neveselo...
Akorát ta choroba pořád zůstává.
Dnešek začal příjemně, teď je mi unaveně a nahořklo. Včera bylo krásně a dneska je tam listopad. Plány na Brno se krásně rýsují, takže je aspoň nač se těšit. Snad to nepřinese žádná další velká zklamání. I když, co člověk může vědět...
Nožička je zahojená, vyřešili jsme to tak, že jsme prostě koupili celé nové brýle. Ze soboty se vyklubal úžasný den s úžasným obědem s dr. Bimboo, který mi dovolil vymluvit se a vysmát z pekla dní předchozích. Přestože mi bylo dost mizerně, psychicky mě to velmi zvedlo. (A škoda, že to nevydrží navěky. Ani do úterního večera.) Díky, Haha.
Raubíři už jsou tu jako doma, vyvádějí skopičiny, ale jsou roztomilí. Spí spolu i zvlášť, perou se spolu, honí se s Lady po bytě a vůbec jsou v pohodě. Zdá se nám, že rostou jako z vody. Člověk se musí znovu naučit různé věci, které už dávno hlídat nemusel – nenechávat přes noc chrastící a rolničkové hračky v dosahu. Svědomitě přiklápět záchod – jeden byl přistižen, jak tam chodí pít. Nenechávat nikde viset nic, s čím se nechceme rozloučit. Atd. Začínají slyšet na jména. Už dostávají sem tam i lehce vynadáno. A ráno se chodí pomuchlat do postele. A během dne ke stolu. Takže vzato z této strany – život je krásný.
Vzato z jiných stran, smířit se, neřešit, neupínat se na nikoho a na nic, dokončit, co je rozděláno, a konečně už se poučit s dávných a stále opakovaných chyb. Lepší už to nebude.
Komentáře
Přidání komentáře...