pondělí, 17. září 2007
Už to bude den - Mňau-hovádka Takže stručná rekapitulace.
Lady syčí. Je vzteky bez sebe. Chvílemi. Jinak, protože ji zrovna trápí touhy, je mazlivá a milá. Oproti příchodu Macíka je až nečekaně v pohodě, jednak se neodstěhovala na nejvyšší skříň, jednak trochu přijímá potravu, nezlobí se na nás, naopak se chodí přilísat a požalovat, jak je nešťastná.
Jasoň dokazuje, že jméno nedostal jen tak. Je to doopravdy suverén a sluníčko. Leká se prudkých pohybů, ale jinak je naprosto v pohodě. Dlabe, šmejdí, chodí s ocáskem jako s praporkem, nechá se blaženě hladit (Nezvedat! Zřejmě další nenáruční kocourek.), válí sudy, vystrkuje hubené puntíkaté bříško a chce drbat, drbat a drbat. Cukrouš, stručně řečeno. Naprosto s ničím si neláme hlavu, snaží se navázat kontakt s Lady, která pochopitelně hystericky vyvádí; když to nevyjde, Jasoň netruchlí. Je tu přece tolik zajímavých věcí! A brácha! S naprostou samozřejmostí zabral už včera večer Ladyino nejoblíbenější pospávací místečko na krabicích přikrytých dekou. Neméně sebevědomě dnes nakráčel k odpočívadlu a zabral nejprve prostřední a poté nejvyšší větev. Vykulená Lady se nezmůže na odpor, jen občas zespoda zanadává, a zase jde kníkat ke mně. Užívá si to jediné, co jí bráškové asi nikdy nezaberou – náruč.
Drsoň, který včera před odjezdem k nám velmi zdařile imitoval neřízenou střelu, by si možná spíš zasloužil jméno Duch. Téměř všechen čas tráví zalezlý mimo dohled, takřka bez hnutí. V noci (hodně pozdě v noci) se nechal vyprovokovat naříkajícím Jasoňem, kterému už se pomalu zastesklo. Byl zvyklý na bratříčkovu stálou přítomnost a na laskavou dospělou kočičku, která mu dělala maminku. Teď tady má nelaskavou dospělou kočičku, která na něj kouká jako na chuchvalec z odpadu a prská jako rozpálená pánev, a bratříček je neustále zdekovaný. Drsoň vyšel, očichali se, popoběhli spolu, prolezli předsíň a on si tam našel bunkr (bunker?) za bagem s holemi pana Nejmilejšího, krabicí nářadí a dveřmi do ložnice. Jakmile jsem postřehla, že se objevil, okamžitě zajel za hole a ze tmy jen tu a tam blýskly jeho oči. Aspiruje nejspíš na titul „Mazel Nitouche“. (Nedívejte se na mne!) Ráno tam seděl přitištěný k botě jako zajíček v své jamce a vydržel takto celé dopoledne. Dokonce byl tak zatuhlý, že se nechal i opatrně hladit. Dala jsem mu tam hrneček s vodou a na talířku hrst granulí, protože k oficiálním miskám by musel jít (ta hrůza!) kolem mě. Bráška chodí povzbuzovat jeho apetit svým sangvinickým užíráním a také ho vylákal na záchod. To mi dává naději, že s velkou dávkou trpělivosti třeba zase dosáhneme alespoň stádia neřízené (a nepolapitelné) střely. A potvrzuje mi to, že vzít je oba byl nejlepší možný nápad. Neumím si představit, co by bez Jasoně dělal.
Ještě malý pohled do zákulisí. Koťátkové se narodili zhruba v půlce června. Téměř v půlce srpna byli nalezeni v kleci, kde spolu se spoustou dalších koček čekali na zkrmení (pro hady) nebo koupi za účelem výcviku loveckého psa. (K tomu naštěstí nedošlo, přestože jsou oba, jak vidno zřiti, k sežrání.) To znamená, že dvě třetiny života zatím prožili v pekle a třetinu života se z toho pekla hrabali ven. Čili žasnu nad bezelstnou radostnou povahou Jasoně a jsem připravená na dlouhodobou plachost a rezervovanost Drsoně. Z čehož také vyplývá, že návštěvy budou povoleny, teprve až se situace usadí a dojde se k přesvědčení, že tady nebezpečí doopravdicky nehrozí.
Komentáře
(Lorrain - Mail - WWW) Vloženo 17.09.2007, 21:06:53
COŽE???KRMENÍ PRO HADA?Tak to je síla.-(
(Nena - Mail - WWW) Vloženo 18.09.2007, 00:13:58
Jsou to fesaci. Jiste nebudes litovat :) (Nebo jen chvilkama, kdyz je budes mydlit pantofli :)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 18.09.2007, 11:00:09
Lorri: Jo. To teda je.
Nena: Děkuju. Mydlit je nehodlám, snad to zvládneme i bez toho. Litovat nebudu určitě.
(fade - Mail - WWW) Vloženo 18.09.2007, 13:23:45
Jé, tak to jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Kočičáci jsou z útulku?
Přidání komentáře...