úterý, 4. září 2007
The fall’s falling - Odstíny šedi A merkurium též.
Venku bouří a lije, to zrovna ve chvíli, kdy jsem dokončila jeden z tisíce kusů a chtěla jsem vyběhnout za přijatelným hříchem. Podzim začíná získávat zajímavé barvy, něco se chystá (o čem se ovšem nebude nic bližšího sdělovat, dokud...), přišla pozvánka na sraz po patnácti letech (no jistě, teď, když se mi nechce vidět ani nohu), zaplotila jsem si víkendový kurz s Aniaňou, bude mbpalačinková bitva o užnevímkteroutozemi na pohyblivé plovárně, rozlučka s pamprésorem se chystá, sbor bude, Brno se blíží... Člověk se pomalu nezastaví. A je to tak dobře. Velké plány na zvelebení zatím váznou na přemíře práce (folklór). A všechno je vlastně závislé na tom, jak to tentokrát dopadne. Stihnu? Zvládnu? Dožiju? Zrovna dneska jsme se s Nejmilejším dohodli, že vlastně máme plán B. To je vždycky zásadní věc. Když selže áčko, musíte mít záložní plán, jinak věci krachnou. A plán B je prostý. Když to nedopadne dobře, tak to prostě dopadne špatně a umřeme, no.
Komentáře
To mi připomnělo (mČ - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2007, 13:31:58
"Lidský život je pořád jen a jen: děláme, co můžeme, a když nemůžeme, umřeme."
Jan Zábrana, Celý život, sešit 18, mezi 30. července a 6. srpna 1974
Přidání komentáře...