čtvrtek, 16. srpna 2007
Kdo se moc ptá... - Odstíny šedi Z každé strany to vypadá jinak. Teď jen vědět, kde kdo stojí.
Měli jsme kdysi s Hošíkem (to je ten poslední Přivolaný) takovou debatu. Už ani nevím, z čeho to vzniklo. Možná ze dvou klasických situací. On napsal – já už musím jít. A já jsem (nerada, ale jako rozumná osoba – když musí, tak musí) napsala – tak se měj hezky, ať se Ti daří. A on se cítil dotčen, že jsem se s ním jen tak beze všeho rozloučila, ani náznak lítosti, ani náznak přemlouvání. Pak se zase pro změnu pořádal sraz. Pojď taky, naťukal prosebně. A já jsem odpověděla – já tam nejdu. Načež nastalo přemlouvání, horem dolem, doprava, doleva, kňouravě dětsky – póóójď – i chlapácky – tak neblbni, nedělej fóry a prostě pojď. Tentokrát jsem se cítila poněkud dotčena já. Přece jsem jasně řekla, že tam jít nechci a že nepůjdu. Když říkám ne, myslím tím ne. Tohle mě otravuje, obtěžuje, je to dotírání. Nevím, jak už to jinak napsat. Prostě NE! A pak jsem mu to všechno napsala. Že mi tohle vadí. Že beru svoje protějšky jako svéprávné osoby, které umějí vyjádřit, co chtějí. Že přemlouvání považuju za nepřiměřený nátlak, a proto to nedělám. A stejně tak jsem ráda, když mě toho druzí ušetří. Když někam chci jít, jdu. Když nechci, nestojím o tlačení ke zdi a fňukání nebo dorážení. Pokud už jó někdo stojí o to, abych přece jen šla, může se zeptat jednou. Když odpovím stejně, tedy záporně, myslím to OPRAVDU vážně. On si to překvapeně přečetl a napsal mi, že naopak pro něj je přemlouvání projev zájmu. Že když ho nepřemlouvám (aby šel, aby zůstal, aby cokoliv), znamená to, že o to (tj. o jeho přítomnost) zase tolik nestojím. Zvláštní rozpor. Já nepřemlouvám, abych neobtěžovala, on přemlouvá, aby dal najevo, že mu na druhém záleží.
Zároveň jsem si připomněla podobný rozpor u jedné bývalé kolegyně a pana Modroočka. Cítila se trochu zklamaně. On jí vždycky sám od sebe povykládal, jak jde život, co holky, co vztahy, co tohle a ono, a ona ho pozorně vyslechla. Kdyby nezačal sám povídat, rozhodně by se ho na všechno vyptala, protože ji to zajímá, on ji zajímá, záleží jí na něm, a tak chce vědět, jak se věci mají. Logicky se tudíž, podle jejího vidění světa, měl on vzápětí zeptat, jak se daří jí, jak to má s chlapama, co ji těší a co trápí... Je to přece kamarád. Jenže on se nezeptal. Sám říká lidem věci, které jim říct chce, a bůhvíjaké vyptávání by považoval za dotěrné. A proto očekává, že lidé také řeknou, co říct chtějí, ne že to z nich bude tahat kleštěmi. A tak on se snaží být taktní a očekává totéž od ostatních. Ona se cítí ublíženě – naslouchá mu, ale zjevně ho vůbec nezajímá, když z ní žádné informace netahá.
Tenhle problém mám neustále. Nepřemlouvám lidi, neškemrám, aby neodcházeli, když je ještě chci mít u sebe, nežadoním, aby se mnou někam šli, když odmítnou na první pokus, snažím se nevnucovat, neotravovat, neobtěžovat, nemučím je dotěrnými otázkami na jejich soukromé záležitosti, nechci zkrátka v nikom budit dojem, že jsem vlezlá ženská. Na to si lidí příliš vážím, než abych se jim sápala do jejich bublin. A teď jen přemýšlím, kolik z nich si to asi vykládá jako vlažnost a nezájem...
Komentáře
(tláča - Mail - WWW) Vloženo 16.08.2007, 22:52:03
jasná zpráva, to neuběháš, zase skončíš jen u toho, co přijde dobré tobě, ostatním do hlavy vidět není a když jo, tak proč se podbízet ?
asTMI (silverghost - Mail - WWW) Vloženo 17.08.2007, 09:56:47
jak já ti rozumím...
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 17.08.2007, 10:05:47
tláča: Nejde mi o podbízení, jde o pochopení. Tedy o to, abych já pochopila, co Ti druzí. Ono se také dá ledacos jinak formulovat, když víš, koho máš proti sobě.
Silver: Já vím.
(Billy - Mail - WWW) Vloženo 02.09.2007, 15:42:32
oje...mám to stejně. Jsem prý tak moc "cynická" :(
Přidání komentáře...