úterý, 14. srpna 2007
Rituály přivolání - Odstíny šedi Je to tak prosté...
Sedm let jsem Kočku neviděla. Zmizela mi, když nás rozpustili, a já jsem nikdy neměla pocit, že by mě tak moc vyhledávala, když jsem odešla z kanceláře o patro výš a x dveří dál. A tak jsem ji nijak aktivně nehledala. Ale vzpomínala jsem poměrně často. Díky ní máme Lady, ač nepřímo. Ona mě naučila nosit dřevěné spony na drdol (to když jsem se ještě neježila). Sdílely jsme spolu různé náklonnosti, tou ke kočkám počínaje. Byla to legrace a bylo to fajn. Dost často jsem o ní během těch sedmi let vyprávěla. A nějak už jsem došla k přesvědčení, že se asi nikdy víc neuvidíme. Před měsícem za mnou přišel Velký Šéf, shání lidi, rozrůstáme se. Nejlépe naše staré kamarády (nehodííííme do smetí). Ptal se konkrétně na Kočku. Vrtím hlavou, nevím, netuším, kde je jí konec. Předávám jediný zachovalý kontakt. Před dvěma týdny vyprávím o Kočce Sestřičce. Nějak přišla řeč na tyhle typy lidí. Vyprávím o jejím vyprávění. Vzpomínám. Ve čtvrtek vyprávím o Kočce Drmolovi. Nějak přišly na přetřes alergie a Kočka byla za onoho času svědkyní jedné z nejprudších atak té mé. Dodávám, že už jsme se neviděly leta a už se asi neuvidíme. Což je škoda.
Během hodiny dokončíme práci a já vyjdu na chodbu. Tam potkávám Kočku. Pracuje teď zase v Práci, o patro níž. (Drahá, zřejmě sedí v tvém a Kudliččině kanclíku.)
Byl o hodně let mladší a virtuálně si přede mnou klekl. Velmi mě tím dojal a svolila jsem. Hodně jsme si povídali. Měli jsme hodně společného. Probrali jsme kdeco. Postupně se trochu měnil (aby taky ne, roky dělají svoje), už nebyl tak příjemný, uměl pěkně seknout. Vytrácel se na dlouhou dobu. Naposledy jsme spolu promluvili před rokem a čtvrt. Předtím bylo půl roku ticho. A ještě předtím také tak. Čas od času na něj vzpomenu, z nejrůznějších důvodů. Může to být knížka, kocourek, ledacos. Často jsem vzpomínala na jednu naši diskusi, o diametrálně odlišných pohledech na stejné věci. Předevčírem jsem sedla, že tohle téma nějak zpracuju, stále se mi vrací na mysl. Jen jsem začala, a už nebyl čas. Ale ještě se k tomu vrátím a dopíšu to.
Večer najednou vyskočilo okýnko s pozdravem. Vyrostl, dospěl, je milejší než dřív. Zábavný. Příjemný. Přišel se ukázat, jak se mění. Možná zase vzápětí zmizí (to se mi děje stále, i když příčiny a důsledky bývají rozmanité), ale teď je tady.
No tak jo. Na koho mám myslet a vzpomínat teď?
Komentáře
že by... (silverghost - Mail - WWW) Vloženo 14.08.2007, 19:42:21
že by na Rudolfa?
Přidání komentáře...