středa, 1. srpna 2007
Moje lásky - Odstíny šedi Kittysitting. Večerní schůze Odborového svazu kuplířek A jeden sociální průlom nádavkem.
Když si takhle dr. Bimboo odjede válet levý i pravý musculus gluteus kamsi k móři a Vobluda se nečekaně provdá, strýko Nejmilejší a tetka asTMA mají muchlovací hody. Každý zvlášť teda. Mají totiž klíče od hodobóžového bytečku dr. B., a nejenže mohou, oni se tam přímo musejí chodit miliskovat! Z miniaturní plyšové hračky se safírovými knoflíky místo očí vyrostla huňatá lvice s tlapami jako lopaty a s ocasem, který by jí záviděli nejen vymývači lahví, ale i fintivé veverky. Dr. B. jr., familijérně zvaná Džejárka, je nádherná, je obrovská, je přítulná a mazlivá, ráda si hraje, je praštěná a prostě dokonale neodolatelná. A taky pažravá, řekla bych. Starostlivá matička dr. B. se poptávala hned po víkendu, jakpak to vypadá s jejím mazlíčkem. Inu, odepsala jsem, nedalas instrukce, kterak živit, a tak jí Nejmilejší dal celou jednu konzervu (nebojte, to nejsou takové ty jako trenčianský párok s fazuľou, tohle jsou docela malé, jako větší rajský protlak) a nasypal granulí plnou misku. A dr. B. opáčila, konzervy jen půlku, ať jí to tam neosychá. CHA! CHACHA! Neosychá! Dorazila jsem a nebyla jsem s to určit, která miska je na co. Vymeteno, vylízáno do vysokého lesku. Nadále tedy dostává jen půlku, ale věřte mi, spráskala by možná i dvě celé! Dnes a zítra ji ještě obhospodařuje pan Nejmilejší, pak mě čekají tři dny bezvýhradné lásky. Lady se nám do toho roztoužila, takže je také svízel přítula. Tomu říkám emocionální hody!
Včera večer jsem se vypravila k Sestřičce, zkontrolovat, jak se daří jejímu zvěřinci, ale hlavně se seznámit s novým, teď už poměrně vzrostlým přírůstkem. Zatímco pan Kocour, milý a rozvážný, vůbec nezaváhal a zahrnul mě svou přízní, předením a všeobecnou náklonností hned mezi dveřmi, z hlavní atrakce byla nejméně první půlhodinu pouze rozmazaná rezatá šmouha prolétající v panice kolem nadsvětelnou rychlostí. O slečně Černé jsem si nedělala iluze, ale i tak mile překvapila, proti prvnímu setkání zůstávala nadohled, nikoliv zatvrzele vmezeřená ve škvíře pod u postele. Nakonec se i Kulový blesk upokojil, nechal se drbat nad ocáskem, Vůdce se nechal opakovaně pochovat a pomazlit a Černá zůstávala v dohledu. Milé povídání i kočkování. A nakonec se ze Sestřičky vyklubala rozená kuplířka. Dá-li Pánbu, na příští touhy budeme mít návštěvu, která, budeme-li mít štěstí, bude plodná. Uvidíme, co z toho vyleze. :o) Pan Nejmilejší se na náš plán tvářil tuze překvapeně, ale nakonec souhlasil. No a já se už teď těším na další návštěvu.
Fotografie Kulového bleska, pana Kocoura a slečny Černé nebudou, dala jsem přednost prožívání před zachycováním. A fotografie Džejárky dodám koncem víkendu, až bude čas nějaké pořídit.
Dnes jsem mezi prací vyskotačila dokoupit důležité propriety. V půlce ulice, když jsem vlekla plný batoh dobrot a plnou tašku zeleniny, mě náhle zezadu kdosi oslovil. Dost mě to překvapilo, to se mi ještě nestalo. Užasle jsem hleděla na dívčinu, která mě ujistila, že nechce otravovat. To jsem jednoznačně ocenila, já totiž taky nechci, aby mě někdo otravoval, žejo. Pak se vysvětlilo, že to je slečna sousedka z bytu přímo nad námi. Nejdřív jsem naprosto nechápala, co vlastně chce, ale potom mi svitlo. Tázala se opatrně, jestli nám něco neva, jestli nemáme nějaké stížnosti. Pak z ní vylezlo, že byla poslední dobou sama doma a pořádala nějaké ty mejdánky. A jestli nám to teda nějak nepřekáželo. Nedůvěřivě na mě zírala, když jsem ji ujistila, že jsme si nějak ničeho ani moc nevšimli a že si rozhodně na nic stěžovat nechceme. Pak se zvesela rozpovídala, stěžovala si na domácího, vyptávala se, co my a odkud jsme a tak vůbec – neuvěřitelné! První kontakt tohoto druhu, co tu bydlíme. Pravda, pan Nejmilejší se v sousedstvu poměrně orientuje, ale já, pokud zrovna nepotkám lidi na chodbě nebo u vchodových dveří, vůbec nerozeznám, kdo bydlí u nás a kdo jinde. Nepřihlásit se ke mně tahle (podotýkám, že docela výrazná) slečna, vůbec bych netušila, že mi denně chodí nad hlavou. Rozešly jsme se až před dveřmi našeho bytu. A veselý hlásek mě ještě ujistil, když kdybych cokoliv kdykoliv potřebovala, stačí říct.
Božínku... Tak jsem z toho všecka prapodivná.
Komentáře
(Johnny [openID] - Mail - WWW) Vloženo 01.08.2007, 21:33:22
Jak prapodivná? To je dobře, ne? Máš bejt veselá... ne veselá ne... POTĚŠENÁ, to je to slovo!
Přidání komentáře...