čtvrtek, 10. května 2007
Kuřecí pieta - Odstíny šedi Dva měsíce a dva dny jsou to...
...co nás opustil Macík. Já vzpomínám a smutním tak průběžně. Nejmilejší nejspíš taky, občas si ho připomeneme společně. A Lady se tváří, že život je teď krásný, nutí nás, abychom se s ní prali, loví mi ruce, když večer uléhám a odkládám brýle a telefon vedle postele, zkouší všechno, co jí za ty roky uteklo. Člověk by řekl, že už si snad ani nevzpomene, že tu býval ještě jeden...
Jenže je tu takový starý rituál. Macík miloval kuřecí prsa. Úplně nepříčetně. Když jsme je krájeli v kuchyni, přicházíval neomylně mezi dveře a hlasitě se dožadoval spoluúčasti. Lady, aby se nenechala zahanbit, přibíhala taky, přestože jí kuře bylo fuk. Oba naléhavě poskakovali, pletli se pod nohy a kráčeli spěšně k miskám s hlavami vyvrácenými k masu v ruce. Lady svou maličkou porci očichala, váhala a občas se nechala strhnout Macíkem, který žral jako o závod, aby taky uzobla. Ale jen tak zlehounka. On to po ní obvykle dojel.
Macík už není. Ale jakmile se krájí kuřecí maso, Lady bez zaváhání přichází mezi dveře kuchyně připomenout svůj kuřecí desátek. Jindy ne. Pokud se dělá s čímkoliv jiným, ani se nepřiblíží. Ovšem jak se vzduchem mihne kuře, už je tu. A naléhavě žebrá. Říkáme jí, že to přece stejně nežere. Dáme jí čichnout. Stejně se vypraví na cestu k misce, s hlavou zvrácenou. Nechá si trochu masa donést. V misce ho zmateně očichá znovu. A jde pryč.
Dneska nás napadlo, že takhle na něj asi prostě vzpomíná ona.
Komentáře
(Lorrain - Mail - WWW) Vloženo 10.05.2007, 22:43:46
To je moc krásný....zvířata vědí, nikdo mi to nevymluví.-(
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 10.05.2007, 22:44:28
Ano. Dneska mě uhranula Magdi. Rusza. Je skvělá. Jsem opilá. a nevzpomínám.
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 10.05.2007, 22:46:31
http://www.youtube.com/watch?v=KHPMae29iOw
v tom je k...a všechno...
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 10.05.2007, 23:00:49
Lorri: Taky si myslím. Díky.
Laura: Děkuju. Ty slav a pij a raduj. A nevzpomínej na nic smutného.
(niki - Mail - WWW) Vloženo 11.05.2007, 12:29:03
Neco z Macika proste zustalo v Lady. Takhle prezivame i po smrti, pres vzpominky a zvyky tech druhych...
(zcr - Mail - WWW) Vloženo 11.05.2007, 13:35:00
Koluje taková historka - jak se v rodině z bábi na máti a z máti na céru dědilo, že před vložením sekané do plechu se jí uřízne jeden rožek. I přišlo to jednou céři divné, zeptala se máti a - byvši na ni odkázána - i bábi, jež odtušila: "Měli jsme malej plech."
Přidání komentáře...