pátek, 26. ledna 2007
Zmije na mé hrudi - Bludička brodivá Nezapomněnka
Přicházívá to v nestřežených chvílích. Stačí malý podnět. Nejlepší je to za nocí, kdy sklízím plody svého několikaletého svědomitého úsilí. Klubko hadů, stočených do klubíčka kdesi za hrudní kostí, se bleskově rozvine a zahryzne se nespočetnými jedovými zuby do nitra.
Ne, není to infarkt. I když – v přeneseném slova smyslu... Na jakýchsi vnitřních cévách se ukládají nánosy špatných vzpomínek a křivd, skutečných či zdánlivých, na tom tak docela nesejde, a ve chvilce oslabení se někde objeví na první pohled neškodný shluk podnětů. Ten dorazí do ztluštělého místa a normálně se šprajcne. Okolí sevře prudká a bolestná křeč. Nicméně já tomu říkám hadi.
Znáte takové to „odpustím, ale nezapomenu“? Když jsem to kdysi čítávala, přišlo mi to takové zlostné, naschválníčkovité – tak jo, teď jako budeme dělat, že dobrý, ale nemysli si: já na to budu myslet a předhodím ti to, kdy to jen půjde. Vrtěla jsem nad tím hlavou a původce takových výroků jsem si snad i trochu ošklivila. Za nocí, jako je tato, se mi ovšem myšlenka na selektivní amnézii, na všechny věčné svity neposkvrněných myslí a na laskavou sklerózu zdá neobyčejně vábná. Já jsem tu větu nevyřkla. Ani jsem si ji nemyslela. Já to jen prožívám. Nelovím to jako argument, kdy se mi to hodí. Naopak. Mám to zamčené někde hluboko, aby to ústy neprosakovalo ven. Za nocí, jako je tato, dvířka zamčená na tucty závor a patentních zámků líně zívnou do ticha a probudí hady. A hadi zatnou zuby...
Komentáře
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 26.01.2007, 13:41:24
Víc než dobře!
Přidání komentáře...