úterý, 26. září 2006
Jakpak se bude jmenovat? - Odstíny šedi „... Zeptali se jí, jak se jmenuje, a ona, plná nevinnosti, jim to řekla. Nakonec museli vylít Pippině Galadriele Luně na hlavu kbelík studené vody a teprve pak pustila ze zubů Adamovu botu...“
Nebudu se podrobně zabývat tím, co se dělo v uplynulých dnech. Shrnu to do holé věty: Bylo to náročné. Nápor skončil a včerejší noc se rozpůlila za dva kusy. Škoda jí, ale co už. V mezičasí mezi jedním a druhým spánkem jsem si dopřála báječnou relaxaci (nádobí) a početla (jak to, že jsem to nenašla dřív?!). Dopřála jsem si dlouhý odpočinek, abych byla odpoledne fit. Jdu se totiž podívat na miminko.
A jsme u titulku. Rodiče, děti a jména. Narodí se nám miminko – a co teď honem s ním? Tak kromě dalších přípravných prací a únavných formalit začneme tím, že dědice či dědičku našeho genetického bohatství nějak pojmenujeme. Přístupy jsou různé. Můžeme dát jméno po sobě (rodičích, kmotrech, dědečcích a babičkách atd.). Je to trochu nepraktické, kvůli rozlišení jmenovců, ale zase to lahodí ješitnosti původního nositele jména. Kromě toho ovšem může dítě postihnout strašlivá nehoda v podobě jména nelahodného (Bedřiška, Květoslav... víc snad dodávat nemusím). Můžeme vybrat jméno, které se nám líbí, přestože se třeba v naší rodině ještě nevyskytlo. Může to být jméno obyčejné i méně obyčejné. Je na nás, zda se svezeme s proudem populárních jmen (Teď jsem zapomněla, co zrovna frčí! A přitom je to tak dva týdny, co jsme to s kýmsi řešili. Před cca 5 lety to byla např. Adélka.), nebo pečlivě vybereme jméno méně obvyklé, ale našemu uchu lahodící. No a pak se můžeme snažit prostě být strašně vtipní a neotřelí nebo esoteričtí. V prvním případě, hahahááá, vybereme jméno, ze kterého si každý smíchy učurne, ať už kvůli jménu samotnému, nebo kvůli jeho kombinaci s příjmením. To bude hlína! V druhém případě se necháme unést svou náklonností k vyšším duchovním sférám či přírodě v její prapodstatě (říká vám něco jméno „Půlnoční bouře“? Ostatně stačí úryvek v perexu /T. Pratchett, N. Gaiman: Dobrá znamení/).
Miminko, na které se dnes půjdu podívat, je obětí poněkud pokřiveného smyslu pro humor. Jeho maminka Eš má netuctové jméno. Pro mě je sice zatížené jakousi averzí z dětství, ale jinak se proti němu nedá nic namítat. Vtip je v tom, že pro MéďaBéďovy rodiče to bylo jméno dosti neobvyklé. Pak se jednou Médi na jeho novou přítelkyni ptali, paměť selhala a pohotově vylovila jméno ještě neobvyklejší (pro blogové účely ho přetvořme třeba v... v Jetelinku, to se hodí!). Když mi to Méďa Béďa vyprávěl, válel se smíchy a plácal se do kolen. To je ale legranda! Už tehdy jsem si říkala – no jo, jmenovat se jako užitková rostlina, to musí bejt terno. Zasmála jsem se chatrné paměti jeho rodičů i jejich tvořivosti a pustila jsem to z hlavy. A byla svatba. Po nějakém čase i zpráva, že Hospodin posílá dáreček. Méďa Béďa vypadal spokojeně, Eš zářila. A pak to přišlo – když to bude holka, hahaháááá, hehehéééé, dáme jí jméno Jetelinka, po Eš, chochochóóóó, chichichíííí, já snad umřu, fuj, to jsme se nasmáli, až nás bolí bříška! Mno. NejMaminka pro své syny vybírala jména pečlivě. Aby byla hezká, aby se hodila k příjmení, aby v nich nebylo R ani Ř, když už příjmení drnčí, protože co kdyby rotacismus a tak. Sušenka dostala do vínku jméno, které odmítá používat, pokud nejde o oficiální záležitost. Nesnáší, když ji tak někdo oslovuje. A jako malá si s ním asi dost užila. Děti dokážou být kruté. Jsem tolerantní a mám dost velké pochopení pro většinu lidského konání i pohnutek. Ale představa, že někdo svému potomkovi nadělí jméno, pro které se mu ostatní budou přinejmenším do určitého věku posmívat, jenom proto, že to jemu samotnému připadá ukrutně legrační, mě přivádí do varu. Přijde mi to surové. A sobecké.
Ale kdo ví? Třeba se to Jetelince bude líbit a bude se cítit neobyčejná. Nakonec, VeKo, která se jmenuje jako Sušenka, byla odjakživa na své jméno nezřízeně pyšná a vskutku se cítila jako bohyně. Jen doufám, že se chudinka Jetelinka nebude cítit jako píce...
Komentáře
jméno je základ (borufcicka - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 12:03:55
Výběr jména je velice důležitý krok. Je to součást osobnosti. Přiznávám, že já jsem za to své moc ráda - už jen proto, že z něj dokážu s přáteli vykouzlit obrovské množství přezdívek pro můj internetový život. ;o)
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 12:21:17
Mluvíš mi fakt z duše... Už jsem ti vyprávěla o kamarádech, kteří pojmenovali svého syna HUbert, protože to je hahaha, hrozně vtipné?
Chudák :-/
Nezodpovědní rodiče! (Raven - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 12:35:39
Při výběru jména by si skutečně měli uvědomit, že dítě není jen pro jejich potěšení a zábavu ( hahááá ),ale že ono bude muset skutečně s tím jménem žít a existovat. Protože než si bude moct vytvořit nějakou přezdívku či nick ( upozorňuji, že já nosím jméno Raven prakticky i v občance) chvíli to potrvá a do té doby....no,fuj,Hubert:( Jsou samozřejmě spojení vtipná a přitom neurážliová, třeba když je příjmení Černý, tak křestní jméno Petr ještě ujde,ale to se povede málokdy.
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 12:36:17
borufcicka: Ono je to těžké. Někdy je dítě zvláštní osobnost a zvláštní jméno k němu pasuje. Vyděluje ho z davu. Ale když taková osobnost není, dostává to po velkou část života pěkně sežrat. Na druhou stranu - P~O budiž důkazem, že běžné jméno sílu osobnosti neutlumí.
Laura: Nevyprávěla. Ech. Kamarádi jsou stejná bezmyšlenková škola jako Méďa Béďa. Naplácat jim, HAHAHA!
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 12:40:57
Raven: Přesně tak!
Laura: A jsou i horší případy než Hubert. Vybavilo se mi jméno Herbert Brynda.
Herbert Brynda? (Raven - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 12:51:24
To je ještě slušný. Já jsem po x letech co jsem opustil konzervatoř zavítal na přijímací zkoušky mého bývalého ústavu.Tam jsem uviděl kluka, který měl dlouhé blond vlasy,sošnou postavu, romantický výraz a vůbec neuměl hrát. Prostě dřevo. Ale bylo mi jasné, že ho vezmou. Už jen kvůli vzhledu a kvůli tomu, že se jmenoval.......Radůz Mácha!!!!!
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 13:13:27
Raven: :o))) Duše nebohá, co by taky jiného mohl dělat? :o) Možná psát verše... :o)
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 13:15:17
Jo Hubert... Hubert Vltavský... Chce se mi brečet, pokud nebude vodníkem, čeká ho jistě už jen kariéra houslového virtuosa...
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 13:32:22
Laura: Nebo může být také básníkem! Neboj, stane se houslovým virtuosem a přijme umělecký pseudonym Petr Pokorný. ;o)
(zwíře - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 13:31:32
květnaté a atypické jméno je peklo, o něco menší zlo je pojmenovat dítě po sobě, ale stále je to zlo!
vždycky si vzpomenu na simpsonovi:
klement, dement, to ne!
bart, bart, na to mě nic nenapadá
(zajímavé, že homer nepřišel na fart :)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 14:15:52
zwíře: Moje řeč.
Ano, ano, nevěřím, že by si právě Homer nevzpomněl! :o))
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 14:30:55
A teď už víte, proč nenávidím svou matku...
Málem ortel. (Raven - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 14:56:04
Já se měl jmenovat až do poslední chvíle Kryštof, ale moje chůva to mámě rozmluvila.Naštěstí:))))
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 15:18:11
Laura: Lauro, Ty si stěžuješ na svoje jméno?? :o)) No to snad...!
Raven: :o)) Kryštof ještě není tak zlý. :o) Ale s ohledem na mé sklony analogicky posuzovat lidi podle jejich jmenovců je to velmi dobře, že Tě to minulo! :o)))
(Kopřiva - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 16:36:03
Rodiče by se měli zamýšlet nejen nad tím, co způsobí jméno neobvyklé, ale také, co zposůbí jméno až příliš obvyklé. Tak například nedávat dceři, jejíž příjmení je páté nejčastější v republice, křestní jméno, které je v době jejího narození asi druhé nejčastější (dnes už, mám ten dojem, je z TOP 10 vyšachované). Jednou mi dokonce nechtěli věřit, že se fakt tak jmenuju.
A už vůbec není od rodičů hezké, když součet jména a příjmení dává dohromady devět písmen.
(faraon - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 17:20:04
Kopřiva: ... nebo když součet dává 21. Já vím, voko bere. Ale jak si máš podepsat písanku, když v půli příjmení už jsi na hranici mezi sešitem a lavicí?
(Dr.Bimboo - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 18:19:51
Já miluju svěží a neokoukaná jména. Například nikdy v životě nezapomenu na svou dětskou doktorku Rusalku ( a k tomu měla takové pěkné německé příjmení):-)))))
Škoda, že se nebudu moct vyřádit na vlastních potomcích, páč už asi žádný nebudou:-)))
Třeba takhle Afrodíté, nebo Hermína, nebo třeba Amélie a Eulálie Dr. Bimbooová.
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 26.09.2006, 20:52:32
Ano! A hádej, jak se jmenuje "maminka"..
(katchaba - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2006, 13:17:55
Já měla být Vanda, naštěstí to táta mamině rozmluvil, jinak bych teď pravděpodobně měla přezdívku Ryba, nebo tak něco :-)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2006, 13:56:49
Kopřiva: Souhlas. Rodiče by prostě v první řadě měli PŘEMÝŠLET. :o)
Faraon: Ano, jména typu Miroslav Hinterholzinger jsou pro prvňáčky vážně za trest!
DrB: :o)) Moje nejoblíbenější je Jasněna Š., alespoň prozatím. Drahá, kdyby bylo nejhůře, rozvedu se, mohme se sezdat a pořídíme si nějak mazaně trojčátka: Amálii, Amélii a Anastázii! Dohodneme se na společném příjmení Dr.Bimboová a vyřízeno (Štruncovou). ;o)))
Laura: Ona to neudělala, že Tě nemá ráda. Asi chtěla, abys byla jako ona. Tohle jí nezazlívej. (Mimochodem, mně se Tvoje jméno líbí daleko víc než to moje. :o) )
Kač: :o)) Ale Vanda zase není tak zlá. :o) Existuje skupina neobyčejných jmen, která jsou pro mě vcelku přijatelná, jako třeba Vanda, Zina, Linda a podobně. Ale jména jako Miloň, Herbert, Hubert, Bedřiška či "Jetelinka" nějak nepřekousnu. Zejména nemají-li opodstatnění v rodové tradici.
(Kopřiva - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2006, 17:24:56
Já mám taky ráda neobvyklá jména - vede u mě Gréta, Ágnes a Matylda :o) Ale když se pak v jedné místnosti sejdou s takovou Doubravkou, tak si říkám, proč někdo své děti nenávidí už při narození...
(Quanti - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2006, 23:23:53
zwire: to ma bejt asi ten zasadni vtip :) taky me to napadlo hned po shlednuti ;)
(Mod. - Mail - WWW) Vloženo 29.09.2006, 23:23:08
No, já své jméno těžce snáším celý život:-)))Když ho někdo vyslovil v celé podobě, vždycky jsme se lekla, že je nějaký malér:)) ale teď už mi připadá příliš delikátní, aby si ho bral někdo jen tak do, no a tak:-))))
(ngvadi - Mail - WWW) Vloženo 30.09.2006, 10:48:29
chichi, mluvíte mi z duše... asTMO, naše jméno se mi jako malý taky hrozně nelíbilo, teď už sem se s nim nějak smířila, ale stejně...;)
no, ale jmenovat se třbeba eva by nebylo vůbec špatný - víš, za sem ve škole dostala první dvojku (dvojku! to bylo doma řevu, to prý se nemůžeš víc soustředit, jak si to představuješ - nevim, jestli nad tim mám teď smát, nebo se jenom otřást hrůzou) - to jsme totiž měli napsat v písance svoje jméno, no a v jméně s 18 písmeny se chyba vyskytne snadno... jak já to jméno tenkrát nenáviděla:P
no a moje megajméno je taky důvodem, proč se do telefonu nepředstavuju, ale říkám jenom "prosím", mám totiž dojem, že než bych ho celý vyslovila, tak si to volající rozmyslí a položí:P
jo a poslední myšlenka - spolužačka je na tom asi ještě hůř, jmenuje se Oliberiusová... Někteří profesoři se to doteď (za osum let) nenaučili, někteří to vzali rovnou a říkají jí zásadně křestním:P
(Paželv - Mail - WWW) Vloženo 22.10.2006, 17:43:26
Pch, Oliberius je jenom otázka cviku. Sousloví "teta Oliberiusová" jsem uměl už od tří let a říkal jsem jí tak, i když se jmenovala Anna.
Přidání komentáře...