čtvrtek, 14. září 2006
Divno - Bludička brodivá A den za dnem divnějc.
Asi mám vážně poškozené jakési vnitřní vnitřní ucho. Pozbývám rovnováhy i v dokonale vyrovnaném prostředí a stébla se pod rukama drolí jako perník. Objektivně se nic špatného neděje. Nic, o čem bych věděla. Viděla jsem Mekbí a MekMimi. Nejhezčí tři hodiny za bůhvíjakdlouho. A od té chvíle to letí z kopce jako namydlené sáňky.
Místo úlevy dnes přišla další kapka. Písmena z dávných časů.
Přála bych si nebýt sobec a mít dostatek pochopení jako dřív.
A znovu uvěřit, že všechno má svůj smysl.
A že jestli něco být má, tak to prostě bude.
Jednou.
Komentáře
Přidání komentáře...

