neděle, 18. června 2006
Naše báboffka kurýruje fšecky druhy prokopnutejch ledvinůch! - Odstíny šedi Tisíce děkovných dopisůch. Mluvící kocour. Kočka zploštěná na tloušťku papíru. Beránek. Netopejři. A další mnozí efektové.Tak jsem si to tady zatím spočítala... Nebo spíš pročítala. Takhle, abyste tomu rozuměli. Fiksu pojka je ostrý hoch a rád bádá a zkouší nové věci. Třeba jak moc se poškodí jedna mužná ledvina, když se do ní pořádně kopne, jestli se dá žít jen s tou druhou a tak. Pravda, výsledků jeho bádání jsem si všimla, až když už ústav špitální opouštěl. Ale vyděsilo mě to i dodatečně. No a teďka přijde to trošku zmatené klubko. Takže abychom v tom měli jasno – bylo dopátráno, že bábovku jsem si vymyslela sama, P~O pouze tlumočil, že rekonvalescent vítá veškeré pečené dobroty. Hromadné předání také nebyl jeho nápad, to zase pro změnu Smilla. Ale z počtu dvou bábovek už se nevykroutí! ;o) To jen tak pro pořádek.
Hrůza z neznámých lidí byla (jako téměř vždy (ale spoléhejte na to!)) neopodstatněná, z Fiksu pojky i Kulidy se vyklubali milí, šarmantní a zábavní lidé, z nečekaných dalších návštěvníků též. Bábovky se obě kupodivu povedly (poznámka pod čarou – experimenty s hrubou nedělat, je to zbytečné; přínos je podle mě znehodnocen nežádoucí zhrublostí hmoty; poznámka pod dvěma čarami – ale Smille chutnala víc. Hmm!), on totiž byl ideální den – inületní. Všechno pěkně odsejpalo a ani nebylo dost času se ještě víc rozbát. Ty necelé dva dny předtím úplně stačily. Stihla jsem vyrobit i náplast Nejmilejšímu, aby mu nebylo líto, že ty dvě bábovčí potvory půjdou se mnou pryč, zabalit Důležitý Dárek, nasáčkovat myši a předat do dobrých rukou tajemný recept na perlu mezi jarními koláči.
Nasedla jsem do tramvaje a okamžitě jsem zalitovala, že nemám s sebou foťák. Ten na telefonu se nepočítá, ponivač mi z nějakého důvodu nejdou mms. A řešit se mi to zatím nechtělo. Tak jsem si do toho telefonu to podstatné aspoň zapsala. V celé tramvaji bylo nespočet míst, kam se dává reklama. Všechna prázdná. Až na to ode mě přes uličku. Tam byly plakátky hned tři. Ten vlevo dole byl nezajímavý, na jakési pivní slavnosti či co. Ale ten nahoře sugestivně pravil: „Ekoden Skanska. Poběžte s námi a podpořte přírodu.“ Zatímco ten vpravo dole kontroval: „Běžet někdy nestačí. Kursy nutné obrany. Policie ČR.“ Pečlivě jsem si to zaznamenala, abych to na uzdravovacím večírku mohla dát k dobrému. A spokojeně jsem na to zapomněla. Tak tedy aspoň touto cestou. ;o)
Projednou jsem projela Prahou hladce, spoje navazovaly celkem plynule. Čekání na autobus přineslo zásadní poznání. Senioři to nemají lehké! Patříte k těm, na které maminky a tchýňky (další slovo do sbírky osypkových zdrobnělin) neustále dorážejí, kdy už bude mimi? Prosím vás, zatněte chrup a odpusťte jim. Ne že by nevěděly, co činí, ale když ono je to tak důležité! Stejně důležité, jako pro adolescenta značkovej vohoz, pro slečnu ke třicítce výborná partie a pro dospělce obecně úspěšná kariéra a špičkový plat. Prostě je to citlivý bod, místečko, kde na vás ostatní můžou. Na zastávce postávali tři starší lidé. Věk hádat nebudu, nestudovala jsem je cíleně. Ale mluvili dost nahlas, aby mi prolezli skrz písmenka až do hlavy. Pán oslňoval zbylé dvě dámy s kolečkovými taškami svými vynálezeckými úspěchy; prý vynašel přístroj, který umí účinně odhánět myši. Byl i v Receptáři! Dámy moudře pokývaly hlavou a ta menší se zjihle rozhovořila o svých třech vnoučatech. Vyšší dáma pokyvovala a trochu znepokojeně přizvukovala. Ano, ano, je to krásné, mít tak šikovná ňoučátka, ano. No a co vy? poťouchle se optala trojnásobná babička. Ale to víte, zatrpkle opáčila tázaná, to víte, naši kucí nikam nespěchaj. A když se ptám, co jako bude, to je hned oheň na střeše. Nojo, nojo, voni maj porád dost času, cóóó? rozšafně a vítězoslavně hlaholí Ta, která tentokrát v soutěži úspěšných seniorek vyhrála. Špatně skrývá své uspokojení, potřásá hlavou a vypíná ochablou hruď. Ta druhá, ta vyšší, se jakoby propadla do sebe. Má takový ten uštvaný výraz dítěte, které dostalo od spolužáků sodu, že není dost in. Všechno rázem dostává jiné obrysy. Chudinky maminky. Chce to dost síly, vzepřít se takovému tlaku. A my se cítíme jako ti nahánění...
Autobus přijel a dovezl mě na správnou zastávku. Pak jsem se prošla po okolí, seznámila se se spoustou místních usedlíků, nakoukla i do pivnice a procvičovala své sociální dovednosti i orientační smysl. A světe div se! Nakonec jsem to našla. (S uspokojením musím konstatovat, že P~O a Kulida bloudili též, takže problém není v nás! Problém je v té chybějící tabuli na plotě první správné ulice.) První mě uvítala Smilla, pak kocour Mandarín. Smilla mi moudře až ve chvíli, kdy za mnou zavřela dveře a zamkla je na sedm západů a dvacet petlic, prozradila, že nás nebude pět, jak jsem se třásla už od pátečního večera, ale sedm. Utéct nebylo kudy. A tak jsem kocourovi nabídla dlaň s velmi obsáhlou a komplikovanou diplomatickou nótou od našeho Macíka. Mandarín vydával temné zvuky a zprávu studoval se zaujetím dosti neobvyklým. Mňauhovádkovsky neumím, takže netuším, co Macík psal, ale třeba nám to události následujících měsíců vyjeví. Pak přišlo seznámení s Fiksu pojkou, který proti očekávání nekouše, neškrábe, netrhá muškám křidýlka a ani hostům nijak neubližuje. A co je ještě lepší, vypadá jako celý muž se dvěma funkčními ledvinami. No není to krásné? Také nečekaní spoluhosté vypadali mile, a tak jsem se pomalu přestávala bát. Už v tuto chvíli nebylo pro hromady jídla kam šlápnout, což považuju za hlavní důvod, proč kočka Malá emigrovala do podpódia a setrvávala tam v zatvrzelém mlčení. Mandarín nám to ovšem vynahrazoval a předváděl svou nedbalou eleganci. Než dorazili poslední nedočkavě očekávaní hosté, stihl nám Mandarín předvést sfingu na polici nade dveřmi, Smilla něco obrazů z dávných časů a Fiksu přislíbil předvedení zlatého hřebu večera.
S P~O a Kulidou dorazila další medicína, které se vlastnoručně dopustil P~O. Rozvrněli jsme kocoura, pojedli jsme dobrot, nakonec jsme viděli i zrození kočky z vlasové skuliny a slibovaný zlatý hřeb večera, beránka, který vzbudil nelíčené nadšení (Všem návštěvníkům vřele doporučujeme! Tohle jinde neuvidíte!). Došlo na předání Důležitého Daru i na vrácení knih, které slušní lidé nečtou (a když, tak jedině tajně!), Smilla pobíhala kolem, šťouchala vzpurným hostům lahůdky do krku vařečkou a nutila kočky recitovat básničky (Mandarín vskutku hovoří! Plynně! (Tedy „fluently“, ne „gasseously“)), tančit na zadních a předvádět hru na housle. Díky jejímu neutuchajícímu úsilí zábava nevázla a domů se nám nechtělo. Ještě padlo pár klíčových hodnocení (perník je křepký a bábovka pěkně prodmutá). A s postupujícím večerem se společnost začala drolit. První se utrhli Canny se svou milou, následováni zanedlouho námi třemi. Loučení bylo srdceryvné a večer vlahý. Svižným krokem jsme došli zamávat autobusu. Cestou na druhý autobus jsme potkávali DIFO (differently identified flying objects). Rozdělili jsme se na dvě skupiny – ženy, které věděly, že jsou to netopýři, a muž, který se domníval, že si vymýšlíme a že jsou to nějací pozdní ptáci. Jak už to bývá, pravda bude nejspíš někde uprostřed. Osobně si myslím, že jsou to netopýři, kterým se přes den zdává, že se večer probudí a budou z nich půvabní opeřenci. Nebo snad motýli? Za družného hovoru jsme dojeli až do místa, kde jsme se rozdělili.
Večer letně voněl, sliboval, že lípy co nevidět rozkvetou (a měl pravdu, už to vypuklo), a já jsem si spokojeně vydechla.
Pěkné to bylo. Děkuji! :o)
Důležité dodatky:
1. Ještě nikdy nikdo do vás neládoval jídlo tak něžně jako Smilla do nás! Kdo nezažil, neuvěří!
2. Kocour sice umí mluvit i velmi vulgárně, ale za celou naši návštěvu nepadl ostřejší výraz než "jdi-mi-k-šípku"!
3. Bábovky i perník se povedly, ale není to NIC ve srovnání s fenomenálním nepečeným čízkejkem, který vyrobila Smilla. Ten obsahoval nesdělitelné množství čokolády a chutnal jako mana nebeská! (!Pozor!Toto není placená reklama!)
.: poslala astma
18.06.2006, 19:08:00
Komentáře
(Johnny - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2006, 20:09:35
Jůůůů.... Já bych chtěl taky (tu báboffku). Mimochodem za perex máš 1* dvakrát podtrženou!! ;-))
(tláča - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2006, 21:29:52
joj kurňa s voříškama a dvoubarevná ojojojojoj !!!!
ať žije ledvina! (smilla - Mail - WWW) Vloženo 19.06.2006, 10:14:45
ojojoj teda byla, stejně jako celá milá návštěva a tenhle post. jen jsi mohla ještě zmínit, že jsem hostům šťouchala foody do krku vskutku nenásilně a že kocour za celou dobu neřekl jediné sprosté slovo ;)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 19.06.2006, 10:55:12
Johnny: :o) Tak až se čas navrší, vyměním báboffku za rohlíky! ;o) Děkuju! Dala jsem si na něm záležet! :o)))
tláča: :o) Ale bez bylinek, málo platné!
Smilla: Už jsem si uvědomila, že jsem tam pár věcí opomněla vypíchnout! Spěším přidat Důležité Dodatky! :o)
mmm... (lia - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2006, 08:42:58
...velmi krásné :) úplně to vidím, ležérně elegantního Mandarína na polici, něžnou Smillu s vařečkou, křepké pečivo a vůbec, mmm!
(doriana - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2006, 13:27:20
ó..se závistí (ale jen takovou malou a neškodnou:) ze vzduchu lapám atmosféru a vůni pochutin a přemýšlím, jaký nedramatický, úplně banální (!!), zdravotní neduh bych na Smillu či Fiksu přivolala, aby se něco podobného co nejdříve zopakovalo.
a pozvu se. klidně sama!
já totiž taky mnohokrát v těch luzích a hájích bloudila, áále teď už mám cestu zmáklou ;)
(skriteks - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 05:26:00
a udpecete mi stejnou na privitanou az se vratim?
Přidání komentáře...