úterý, 2. května 2006
Jinak - Odstíny šedi Cestami rozdílnýmiJak dlouho už tu bydlíme? Dva roky? Skoro tři? Přestala jsem to počítat, ale tak nějak to asi bude. Já a Nejmilejší jsme v mnoha ohledech protiklady. Ano, jistě, je muž, já jsem žena, ale tenhle nemyslím. On je akční. Já jsem ustrnulá. On rád odpočívá v pohybu. Já si radši čtu v posteli. On dřív usne a dřív vstane. Já ponocuju a pak se nemůžu z pelíšku vykutat (což je ovšem stav nepřirozený, získaný dlouhodobým nucením okolností – o to víc ovšem odolává pokusům o zvrácení). On sleduje svět kolem a dění v blízkém okolí. Já si žiju ve vlastním světě a ten vnější z valné většiny filtruju. On prolézá okolí a klidně jde na stejné místo pokaždé jinudy. Já se držím vyšlapaných cestiček – jednu mám k tramvaji, druhou na pěší chůzi a třetí k dr. Bimboo na kitty-sitting.
Stejně tak máme rozdílné představy kupříkladu o májovém líbání pod rozkvetlým něčím. Ta vágnost je záměrná. Já žiju v představě, že to má být třešeň nebo višeň. Čili vyběhneme před dům k tomu ostrůvku, kde těch višní a třešní kvete asi dvacet (je to taky asi dvacet metrů od vchodu, možná ani to ne), pusu a hajdy domů. Nejmilejší, uznávaný odborník v oblasti tradic, kdesi nastudoval, že to má být jabloň (10m nebo 30m, možno si vybrat), i když podle starých pramenů jakýkoli rozkvetlý strom (7m – hrušeň pod oknem). Z čehož logicky vyplývá, že jdeme na požádnou vychácku. Možná dlouhanáckou vychácku.
Ne, nebojte, nepohádali jsme se, nerozešli jsme se, navzdory tomu, že jsem vyběhla bez kapesníku a před odchodem jsem si neodskočila. :o) Oslabena sadou sebezpochybňujících otázek omezila jsem se pouze na sérii velevtipných dobromyslných připomínek a nechala jsem se vcelku ochotně vláčet po velké Blooming Treetop Tour. Odměnou mi byly polibky pod kvetoucím téměř čímkoli (ovšem sedmikrásky jsme svorně zavrhli, přece jen už máme svoje leta) a návštěva míst, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení. Kupříkladu potok. Necelých deset minut (mojí) chůze od našeho domu pramení (!) potok. Potůček tedy. Pravda, jeho korýtko se velmi rychle noří do veliké betonové trubky a potůček prý se vlévá rovnou do Vltavy, aniž by ještě spatřil světlo denní jinak než mříží kanálu. Přesto tu pramení a kousek cesty i bublá vprostřed louky. A ta louka – králičí ráj! Jak jsem zatoužila být králíčkem! Celé je to tu trochu ve stínu a vody je tu dost, takže travička je božsky zelená a šťavnatá.
A o takové poklady já se připravuju. Uvidíme, co objevím za rok! ;o)
Komentáře
(Mod. - Mail - WWW) Vloženo 02.05.2006, 11:52:18
NO VIDA a pak, že nerostou:-))
(Lorrain - Mail - WWW) Vloženo 02.05.2006, 13:14:08
Představa polibku pod sedmikráskou mne rozesmála. Nicméně je mi jasný, že vy dva byste se tohoto nadlidského výkonu zhostili skvěle.-)
(Johnny - Mail - WWW) Vloženo 02.05.2006, 13:51:15
No vidíš! Koukám, že mám s tvým milým společného velmi mnoho stejně jako ty s mojí milou ;-)
(Helena - Mail - WWW) Vloženo 02.05.2006, 15:34:47
Páni, to je barva!!
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 02.05.2006, 17:18:53
Bříza, jedině bříza!!!
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 02.05.2006, 18:06:31
Lorrain: Jedině kdyby měla minimálně půlmetrový stonek! :o))
Helena: Měla jsem se co držet! :o)
Laura: Neboj, taky! A pod kaštanem taky! Atd., atp. Jistota je jistota. ;o))
Přidání komentáře...