čtvrtek, 16. února 2006
Nadranní - Vysavač Nechval noci před desátou ranní.Anebo chval. Proč ne? I noc, kterou člověk celou neprospí, má své kouzlo.
Večer jsem se v nebývale časnou hodinu prsila, jak uléhám na lože za cupitání deště na střechu přízemku pod mým oknem. Byla jsem tak ospalá, že jsem skoro nedošla k posteli. A pak – pak jsem spala-nespala, přikrytá-nepřikrytá. Hojně mě navštěvovaly sny, velmi rozbolavělé, sociálně hororové. Dokonalý odraz rozpoložení posledních týdnů. A pak – v půl čtvrté ráno je Vysavač nezvykle tichý. V mlhavé tmě venku pozpěvují různí pěvci a vzbuzují iluzi, že nás čeká jaro-letní jitro. Letecký provoz tu neutichá ani v noci. Ale to je jediný hluk. Vlastně až takhle ráno se zvýrazní fakt, že Vysavač je město poměrně dosti hlučné. Ovšem vzhledem k místní posedlosti osobními vozy není divu. O to krásnější je tahle tichá ranní chvilka, do které sem tam zašumí mrholení a jejíž ticho podbarvuje zpěv ptáků. Po hodině převalování to vzdávám. Už neusnu. Nebo asi jo – třeba tak v devět a do čtyř nebudu k probuzení. Prostě – nemá cenu to násilím zkoušet dál. A vlastně proč bych měla? Konečně mi zbyla chvilka času něco málo sepsat.
Odjezdy. To je taková ošemetná věc. Vaši blízcí se mohou roztrhnout, aby vám popřáli co nejšťastnější cestu a co nejbezpečnější dojezd. Mnozí z nich jsou pro to ochotni udělat cokoliv. A tak si 30. listopadu máminka pořídila sádru. Obětovala nohu nevímkterému božstvu a já jsem bez úhony dorazila do Vysavače. Srdíčko mě bolelo, že jsme se nerozloučily, jak jsme plánovaly, ale co člověk nadělá. Gyps už je dole, máminka už pobíhá jako čečetka (no dobře, tak trošku jsem si zapřeháněla, ale jen trošičku!) a všechno je, jak má být. 6. února jsem odjížděla po týdnu v náručí domoviny. Odjezd z druhého konce Prahy. Nejmilejší popadl zbytnělou tašku, obsahující různé zbytnosti i nezbytnosti, a vyrazili jsme na tramvaj. Pamětliv svých předtuch, hbitě si nožem, šikovně sbaleným v tašce, rozkrojil lýtko a obětoval něco krve, abych dobře dojela. Vyprovodil mě dvě zastávky tramvají a odešel do lékárny zakoupit první pomoc. Dorazila jsem bez úhony, jen s výčitkami svědomí a obvyklými návaly nevolnosti z cizí bolesti. Jak se zdá, nohy opravdu zabírají. A protože se na první březnový víkend opět chystám domů, ptám se s dostatečným předstihem – nemá někdo zbytečnou navíc? Moc by se mi šikla.
MB odjela do vlídné náruče nastávajícího otce svého potomka a siroty tu po ní zůstaly. Otevřená kancelář vyčítavě hledí na přístěnek s kopírkou a na náhodné kolemjdoucí a žlutá kytka svěsila své textilní lístečky k zemi. Už nemusí být krásná. Pro koho taky? Zbyl jen příslib pana Klacíka a něco luxusních bio-čajů. Dělám si je zřídka, aby mi vystačily až do konce březence. ;o)
Po nekonečných odkladech se konečně přiblížil víkend, na který se všichni již dlouho a soustředěně těšíme. Mamedášikový víkend v Brusli. Co nás čeká a nemine? No tak především hranolky, žejo; když člověk jede do Belgie, nic jiného mu nezbývá. Pak návštěva rodiště Hercula Poirota (osobně zajistí Mamed), inteligentní eurokonverzace v některém z členských jazyků (osobně zajistí Dášik, jazyk vybere asTMA) a spousty dalších atrakcí, o kterých ještě ani nevím, že existují. Tedy s výjimkou exkurze k proslulé eurodlaždici, na tu se těším snad nejvíc! Celou akci kalí pouze jediné – původně se měla odehrát ve čtyřech, ale jak vyplývá z předchozího odstavce, ať si srdéčko krvácí sebevíc, bude nás jen tři. Slibuji ale, že seberu odvahu a dostatečné množství podpisů všech zúčastněných a pošlu look! ;o)
Hladina deprese v budově háku je zřejmě konstantní. A tak se děje, že jakmile povolila ta moje, udeřilo to na protější chodbě a v boční taky a jistě i leckde jinde. Nepřeju nikomu nic zlého, ale pokud to znamená, že když se někomu někde uleví, zase to vlítne na mě – vydržte to až do konce března, prosím! Já už to nechci!
Opět jsem jela v autobuse č. 13 s květovaným znamením k řidiči a s důvěrně domáckým nápisem. Znamená to, že když si počíhám na správný vůz, budu moci pořídit fotografii méně rozmazanou. Ha! Jak snadné je najít dočasný smysl života! Kdyby to snad někomu připadalo na smysl života příliš banální, připomínám, že jsou mezi námi tací, kteří se průběžně upínají k věcem, jako je mandarinkový juice! ;o)
Úřední šimlík konečně účinně zařehtal a moje kasička se naplnila tolik potřebným oběživem. Mme Muller chtivým chmatem shrábla svou libru masa a na měsíc zase máme vystaráno. Koordinátor Piotr dodal důležitě vyhlížející lejstro, kterým mám ucpat chřtán strážců brány, kdyby zase chtěli nějakou absurditu, jako je třeba preukážka ke vstupu do háku. Hned se mi zrána poběží lehčeji vstříc novým pracovním zážitkům. Začíná další kolo úředního rodea, tentokrát snad ne tak nekonečné. Nicméně vzhledem k tomu, že už nejde o holý život a že to snad půjde maličko snáz, těším se pouze na ukázky nových netušených byrokratických kliček a záhybů, které obohatí mé místní zkušenosti a přiživí mou zálibu v absurdních dramatech. Pro milovníky jistého druhu literatury malé vodítko – ředitel Cirku Kluzký (copyright MB) je rozený Vogon. Přemýšlím, jestli by pomohlo, kdybych fakturu na den dva zakopala do trávy vedle nákupního vozíku – třeba by to celou proceduru urychlilo. :o)
6.22 – tma jako pytli, letadla v noci (noc je, dokud není aspoň trošku světlo, takže tady v tuhle dobu i v půl sedmé ráno) barevně svítí a blikají. A protože je letiště velmi blízko, a tudíž tudyma prolétají tuze nízko, je to parádní podívaná. Zase to ve mně, ač jsem peciválka, budí touhy letět tam, kde je moře 3 minuty od domovních dveří, za svítání má jeho hladina perleťový nádech a v zimě je třeba udělat ústupek a vzít si PONOŽKY! Ach, ach. Próxima estación – Esperanza! Próxima parada – xxx. Propera parada – xxx...
Došlo k dalšímu sblížení se sousedkou Slovankou. Bydlí tu už rok a půl (Kristepanebóže!) a ještě tu snad chvilku vydrží. Souseda Clauda už viděla – je to padesátník, bližší podrobnosti jsem znát nechtěla, přece jen, ta romantika! :o)) Ovšem společně jsme se zasmály jeho ranním sprchovým koncertům (Ona dokonce zná i některé z jeho oblíbených kousků!), ale shodly jsme se, že to bydlení dodává šmrnc. A kromě toho víme, že nejpozději za deset devět nás něco přivede k životu. :o) Rozhovor následoval po noci, kdy nad námi někdo hodinu a půl (od jedné do půl třetí) stěhoval nábytek. Naštěstí se to už neopakovalo, takže se naději, že dobydlím v klidu. :o)
Sobotní poledne, odpoledne a večer jsem strávila u Kopečkových. (Teprve teď mi dochází, že jsem vybrala jméno nejen podobné jejich skutečnému příjmení, ale také shodné s jistou rodinkou z nejmenovaného seriálu z nejmenovaného pořadu nejmenované soukromé televizní stanice. Nuže – pro pořádek – shoda je to čistě náhodná a nechtěná, jsou to lidé milí, laskaví, vtipní a velmi inteligentní.) Nedostatek fyzického kontaktu se zviřátky jsem doháněla s jejich pětiletou dcerkou, která je velmi bezprostřední a veselá. Při hazardních hrách mi skákala kolem krku, kdykoliv jsem vyhrála a ona NEPROHRÁLA (naštěstí jsme hrály ve třech, později hráli ve čtyřech, takže to vyšlo POKAŽDÉ!). Nedostatek teplých jídel jsem dohnala královským obědem, po němž jsem se nemohla ani hnout, a skvostným odpoledním pudinkem, který se zdaleka nepodobal tomu z dětství – byl mnohem honosnější a byla na něm navíc ukrutně dobrá zmrzlina. I mnohem méně vydařený den by byl při zdejších víkendových frustracích národním svátkem, ale tohle bylo upřímně a od srdce fantastické. Takže – díky vám, drazí.
6.49 – nad obzorem se v mracích protrhl pruh světlejší oblohy. Má nedefinovatelnou barvu a okouzluje mě jako všechny ostatní, jež jsem ovšem vídávala z druhé strany – ne proto, že bych byla UŽ vzhůru, ale protože jsem bývala JEŠTĚ vzhůru. Teď přichází ten okamžik velké osobní slabosti. Za deset minut se rozhodne – do sprchy, nebo do postele? Postel je blíž a láká víc. Nakrucuje vábně peřinku, vrtí polštářkem. Jenže na konci března bych si přesně na tuhle chvíli vzpomněla. Takže sprcha a hurá do háku, neskutečně brzy, ale doufejme snad i neskutečně efektivně. :o) Venku zakrákal havran – mávám mu do tmy a posílám po něm pozdrav. Snad doletí. :o)
Good morning, Vysavač.
Komentáře
(Mamed - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2006, 13:55:19
Sakra! Nastavilas fošnu docela vysoko :)
(asTMA - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2006, 14:03:02
Mamed: To máš za to, že mě tam tak neúnavně lákáš! ;o) Hlavně jsem zvědavá, jak se vypořádáš s tím rodištětem. ;o))) O Dášika strach nemám, inteligentní je od přírody a kupříkladu česky jistě rozmlouvá bez větších zádrhelů. :o))
(MB - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2006, 18:36:33
Pozdrav doletěl! ;-) principál mne mučí pomocí telefonního sluchátka až sem, ale já se nedám! krásný víkend u Mamedů, dejte si za mě jednu pořádnou vafli!
Přidání komentáře...